Ve stínu Alberta Einsteina – Tragický život Milevy Einsteinové-Marićové přehled
Desanka Trbuhović-Gjurić
Autorka vzdává hold první ženě Alberta Einsteina, významné matematičce, která nejen žila s Einsteinem téměř čtvrt století, ale v době manželství byla i jeho významnou spolupracovnicí a měla podíl i na vzniku speciální teorie relativity v roce 1905. Kniha je členěna do kapitol, které chronologicky líčí celý život Milevy Einsteinové-Maričové od narození v rakousko-uherské Vojvodině roku 1875 až do její smrti ve švýcarském Curychu v roce 1948. Text doplňuje třicet sedm fotografií z rodinného archivu.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2007 , AcademiaOriginální název:
Im Schatten Albert Einsteins
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ve stínu Alberta Einsteina – Tragický život Milevy Einsteinové-Marićové. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Důvod, proč jsem si tuhle knihu půjčil na čtení, je, že jsem chtěl získat informace o trojúhelníku Maric-Tesla-Einstein. Ze začátku se dle slov autorky zdálo, že o Teslovi, jako o prvním důležitém životním partnerovi bude zmínka, protože autorka slibuje všechny důležité i nedůležité informace ze života Milevy. Bohužel to jsou jen prazdná slova. Hledám hlubší souvislosti mezi Milevou a těmi dvěma pány.
Jak je známo, Tesla získával informace z Informačního pole skrze meditace/napojování podvědomě. Tímto způsobem ale pracoval i Einstein. A Mileva byla nejdřív s Teslou. A taky byla velmi nadaná a jevila o duchovní věci velký zájem. Einstein byl sice inteligentní, ale zároveň byl lenivý.
Podle mojí teorie buď Mileva seznámila obadva pány s možnostmi a schopnostmi napojovat se na tzv merkurskou sféru, kde jsou uloženy všechny informace, které kdy byly objevený včetně těch, které teprve objeveny budou, nebo Tesla do toho zasvětil Milevu a následně ona Einsteina, o němž je známo, že měl vždy na svém pracovním stole knihy od Blavatské. Jedno je ale jisté. Einstein by to daleko nedotáhl, nebýt Milevy, která mu ukázala, jak získávat informace bez úsilí, neboť sice byl inteligentní a chytrý, ale byl moc lenivý a drzý, což dokazuje jeho působení během studií gymnázia.
Moje první kniha z edice Žena a věda, a určitě ne poslední. Tím jsem si jistá! Líbí se mi, jak je napsaná – opravdu čtivě, fundovaně a citlivě, a také to, že je v ní málo vědy a hodně života. Hořkého i sladkého. Tak má myslím vypadat hold - žádná přílišná adorace a jednostrannost, ale přiznání chyb a schopnost vidět věci širším pohledem, pohledem druhé, třetí,… strany.
Kniha má takovou zvláštní, nepojmenovatelnou náladu, ke které výborně přispívají jednak fotografie, a jednak úryvky z korespondence a deníků. Vybírám pár vět ze stran 47-48, tj. část Milevina prvního dopisu Albertu Einsteinovi pocházejícího pravděpodobně z konce října roku 1897:
,,Je to už dosti dávno, co jsem obdržela Váš dopis, a bývala bych Vám odpověděla hned a poděkovala za obětavost, s níž jste mi napsal čtyři dlouhé strany, a projevila trochu radosti, kterou jste mi připravil společnou túrou, ale řekl jste mi, abych Vám napsala, až budu mít dlouho chvíli. A já jsem tak poslušná (můžete se přeptat u slečny Bächtoldové), že jsem čekala a čekala, až budu mít dlouhou chvíli; dodnes však bylo mé čekání marné a já opravdu nevím jak se zachovat; mohla bych čekat do soudného dne, ale potom byste mě právem považoval za barbarku, a když teď píšu, mám zase špatné svědomí.
Dlím nyní, jak jste už zjistil, pod německými duby v krásném údolí Neckaru, které teď bohužel stydlivě skrývá své půvaby v husté mlze, a já si můžu oči vykoukat, ale vidím jen cosi tak pustého a šedého jako nekonečno.
Nevěřím, že je to vinou stavby lidské hlavy, že člověk nemůže pochopit nekonečno; jistě by to dokázal, kdyby nebyl odmalička, jen co začne rozum brát, tak strašlivě poután k zemi, nebo dokonce k hnízdu, vězněn ve čtyřech stěnách, ale kdyby se mu umožnilo trochu se toulat ve vesmíru. Nekonečné štěstí si člověk umí představit, nekonečný prostor by jistě mohl taky pochopit; myslím, že by to bylo ještě snazší (…).“
Stojí za přečtení!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ve stínu Alberta Einsteina – Tragický život Milevy Einsteinové-Marićové v seznamech
v Přečtených | 14x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 1x |
v Mé knihovně | 10x |
v Chystám se číst | 7x |
v Chci si koupit | 2x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy knížky
2007 | Ve stínu Alberta Einsteina – Tragický život Milevy Einsteinové-Marićové |
I když se později jejich cesty dramaticky rozešly, nic to nemění na tom, že Mileva stála Albertu Einsteinovi po boku v době, kdy učinil své zásadní objevy a zveřejnil své zásadní články. Osud Milevina bratra Miloše i její sestry Zorky byl také velice zajímavý a někdy si až člověk říká, jestli je vůbec možné, aby se v jedné rodině koncentrovalo tolik bolesti.
Paní Trhovicová-Gjuricová jako srbská matematička a fyzička neskrývá své sympatie s Milevou a na všechny události a okolnosti v jejím životě se snaží dívat z její perspektivy a maximálně se snaží dokládat její přínos pro její spoluúčast na práci Alberta Einsteina. Sama Mileva jí to ale příliš nezjednodušuje: o sobě mluvila jen málo a i z její korespondence se zachovalo minimum dopisů, které psala ona. I přesto se ale paní Trhovicové-Gjuricové podařilo podat poměrně plastický a čtivý obraz jedné srbské ženy, velice nadané matematičky a fyzičky, která prožila krásný, ale velice těžký život. Ráda jsem se dozvěděla o jejím životě i o životě lidí v jejím okolí a v mnohém mě jejich životy inspirovaly. To přeju i dalším čtenářům této knihy, která si pozornost určitě zaslouží.
"Pozoruhodné je také to, co vyprávěl Milevin otec svému synovi a jeho přátelům. Když poprvé navštívil dceru a zetě ve Švýcarsku, přivezl s sebou vkladní knížku se 100 000 korunami (což je víc než sto tisíc švýcarských franků), kterou jim chtěl darovat, protože věděl, že jejich materiální situace není skvělá a že Mileva Alberta podporovala. Ale Albert dar odmítl podle vyprávění Sretenovice těmito slovy:
„Nevzal jsem si vaši dceru kvůli penězům, ale protože ji miluju, protože ji potřebuju, protože tvoříme jednu bytost. Za všechno, co jsem dokázal a čeho jsem dosáhl, vděčím Milevě. Je mou generální múzou, mým andělem strážným, který mě chrání před hříchy v životě a ještě víc před hříchy ve vědě. Bez ní bych výzkumy ani nezačal, ani nedokončil.“