Ve všední den i v neděli... přehled
Egon Bondy (p) , Martin Machovec
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/48464/bmid_ve-vsedni-den-i-v-nedeli-5fU-48464.jpg
5
30
30
Výbor z básnického díla, 1950–1994. Obsáhlý výbor z Bondyho básnického díla sestavený předním znalcem a editorem toho díla Martinem Machovcem je rozdělen do čtyř chronologicky uspořádaných oddílů, reprezentujících zhruba čtyři dekády Bondyho tvůrčí práce: 1950–59, 1960–70, 1971–82, 1983–94. Připojena je též obsáhlá ediční poznámka a blok O Egonu Bondym napsali nebo řekli, dokumentující často velmi rozporuplné a příznačně protichůdné reflexe Bondyho poezie. Výbor se opírá o souborné vydání Bondyho veršů z let 1990–1995 (devět svazků Básnického díla E. B., tři následující publikace nových sbírek) a jeho smyslem je připomenout dnešnímu čtenáři to nejlepší z tohoto díla, jež je dnes neprávem poněkud zastíněno Bondyho texty prozaickými či filozofickými. Děje se tak pokud možno vyváženě jak z hlediska chronologického, tak z hlediska rozmanitých básníkových tvůrčích způsobů: jsou zde verše „totálně realistické“, „trapné“, „primitivistické“, neosurrealistické, agitační, filosoficky-meditační, příklady poesie deníkové, detabuizační i důkazy občasných Bondyho návratů k tradičnějším básnickým formám. Nechybějí ani ukázky příležitostných experimentů s texty psanými v cizích jazycích. Tento výbor je tedy v jistém smyslu syntézou dosavadních publikací Bondyho básnického díla.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ve všední den i v neděli.... Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Psal jsem básně divukrásné
Přečteš je až slunce zhasne
až pomine všechno bytí
pro sebe je budeš míti
Na hřbitově na veselém
v hrobě pořád zasněženém
Budeš si je čísti sama
Uvidíš že sem tě nezklamal
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ve všední den i v neděli... v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 39x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 6x |
| v Knihotéce | 14x |
| v Chystám se číst | 10x |
| v Chci si koupit | 3x |
„... Hledal jsem štěstí pak jsem hledal pravdu teď hledám už jen sebe
Hledám poněvadž něco musím hledat
pokud smrt nenajde mne
Posléze už budu hledati jen své vzpomínky a ani ty nepochopím ...“
Egon Bondy je pro mě hodně těžko uchopitelná osobnost, ... rozdvojená, roztrojená ... rozprostraněná ... provokující básník pro kterého neexistuje snad žádné tabu – od těch společenských až po nejintimnější záležitosti člověka, ... filosof, stavějící se svým unikátním způsobem k realitě, pyšný na své myšlenky, objasňující pozici člověka ve světě, ... inteligentní a společenský člověk, se sklony k psychickým poruchám, považující něco takového jako peníze, za věci pomíjivé, možná proto jejich velké obnosy zanechával v různých restauracích :-), kde za pomoci alkoholu unikal realitě, ale také rozvíjel živé debaty se svými přáteli, protože o své myšlenky se rád dělil s ostatními ... tohle bylo prostředí, ze kterého vycházela jeho tvorba ... Bondy tak svým čtenářům i posluchačům nabízel ten nejobyčejnější, a možná proto nejpravdivější všední obraz – všednost (on to často považoval až za trapnost) s jakou žijeme ... proto jsou jeho texty často bez pointy, bez symboliky, bez příkras ...
A tak ... ne všechny jeho básně jsem „pobrala“, ne všechny jeho básně jsem pochopila, ne všechny jeho básně se mi líbí, ... snad jen doufám, že alespoň trochu chápu, proč jsou takové, jaké jsou ...
„ZŮSTANE NĚKOLIK POPSANYCH LISTŮ
a na nich několik myšlenek
ne nezajímavých pro psychopaty a psychiatry
Zůstane potomek
jenž roznese dál mizernou porouchanost otcovských genů
a nevhodnou výchovu již se mu dostalo
Zůstane nekonečna množina neuskutečněných činů tužeb a snů
a hromádka nepodařených zostuzujících pokusů a neúspěchů
a všechno to brzo vstřebá čas
imunní až k vzteku ...“
...
„Vždycky jsem věděl že v tomto světě existuje krása
nepoznal jsem ji
ale vím že tu je
Je prý krása ženy krása lásky a milovaní
stejně jako krása přírody
Neviděl jsem je
a věřím že jsou
Je krása uměni
Pociťoval jsem ji na kolenou
Je krása práce krása poznaní
a asi i krása radosti
minuly mne
ale věřím že někdo
kdo není nešťasten jako já
je zná
Je krása snu
Tu znám
a miluji ji!
Je krása opojeni a opilství
a té mi bylo jediné dopřáno tak jak se má ...“
...
"Když je dnes člověku dvacet
chce se mu hnusem zvracet
Ale těm co je čtyřicet
je toho vyblít ještě vice
Jen ti co je jim šedesát
můžou jít se sklerózou klidně spát."