Večery na slamníku přehled
Jaromír John (p)
S humorem až nadsázkou, místy s lehkým smutkem vypráví John o myšlení,náladách,touhách i zármutku českých vojáků v zákopech, lazaretech i zázemí...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Večery na slamníku. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (13)
Dá se pochopit, proč v době vydání způsobily Večery na slamníku takový poprask. John totiž sice píše válečné povídky a příběhy, na frontu ale čtenáře vezme málokdy a soustředí se především na každodennost a osudy těch, kteří třeba nejsou přímo ve válce, ale boje ovlivňují jejich osudy. Tu tedy někdo přijde o příbuzné a čeká doma, až se mu vrátí zbytek rodiny, aby ten pak zase odjel bojovat, tu si vojáci krátí čas mezi boji skládáním nesmyslného hlavolamu, tu jeden voják zjistí, že ačkoli svou ženu vlastně nesnáší a bije ji, na frontě mu moc chybí. Všechny povídky jsou psány s určitou nadsázkou, mají ale dost jinou atmosféru, protože zatímco některé jsou odlehčené a spíš humorné, jiné jsou vážné a mnohdy tragické. Velmi podobné je to s jejich čtivostí a jazykovou stylizací, protože některé se čtou velmi dobře a mají solidní tempo, jiné jsou naopak dost těžké, spíš pocitové a jazykově náročnější, takže z nich čtenář asi nemá takový požitek, neboť musí rozklíčovat různé významy. Celkově vzato tak jde rozhodně o zajímavou a tak trochu jinou knihu, než by čtenář od válečného díla očekával, zároveň je ale k jejímu přečtení třeba být už trochu zkušenějším čtenářem a značná míra tolerance, protože poměrně dost povídek nejde úplně pochopit a odhalit v nich všechny alegorie a narážky a jsou přece jen už lehce zastaralé. Přesto ale velmi zajímavá zkušenost. 70 %
„Snad je v tom milosrdenství přírody: Aby se nevědělo!“
Píše se rok 1914 a nejen v Čechách nastávají těžké časy – válečné časy.
V úvodu to nejlíp vyjádřil sám autor ... „mocněji si uvědomujeme tragickou nemohoucnost slova, nemožnost sdělitelnosti: mentální propast mezi těmi, kteří „tam“ byli a kteří nikoliv“.
Povídkový soubor je vystavěný jako puzzle – poskládáš jednotlivé dílky a máš obraz – příběhy daly dohromady příběh jeden – o nepohodlném slamníku, kde vojáci musí spát a snít o lepších časech.
__“pořád se mi zdá to, že vy – drahá maminko – pečete vdolky“ __
Vzpomínky defilují jedna za druhou, jako vojáci při pochodu – domov – známí – méně známí – kamarádi – tragikomické postavy a postavičky (hudebník, hospodský, tetička, ... ), mění se situace i vypravěči, a přeci se nakonec vše spojí v jedno – Varování!
Evropou prochází válka a její řádění má dalekosáhlé následky.
Vypráví se vždy večer – před usnutím – o zármutku nad ztrátou kamaráda, domova, o hladu, o zimě, o všech krutostech války. Vypráví ti, co TAM byli, vypráví o snech, co TAM snili – a tak všechno to vyprávění má v sobě smutek i radost!
PS: Povídky jsou, tak trochu švejkovsky laděné, a tak je dobré být alespoň trochu momentálně naladěný na podobnou notu (a možná taky, dát si se čtením na čas, nečíst najednou, ale příběhy si dávkovat), určitě si pak víc užijete takový ten specifický vyprávěcí způsob plný archaismů a vojenské hantýrky :-).
„Šikovatel (zamyšleně): Čím jsou v civilu?
Čtvrtý voják: Prodával jsem cukrdlata prosím ...
Šikovatel: Tak to vidějí ani koze nerozumějí a nevytrhujou mě z těžkýho myšlení teď přestávají špásy.
Pyšvejc: Já měl doma kozu bez rohů takovou mohamedánskou ...
Čtvrtý voják: Kozlové nedávají mlíko ...“
Související novinky (1)
Zlom ruce za vaz, Přítelkyně, Burlesky a dalších 15 eknih zdarma
03.03.2024
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Večery na slamníku v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 90x |
ve Čtenářské výzvě | 8x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 126x |
v Chystám se číst | 26x |
v Chci si koupit | 4x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) povídky české povídky čeští vojáci v 1. světové válce
Část díla
Autorovy další knížky
1962 | Večery na slamníku |
1983 | České humoresky |
1966 | Rajský ostrov |
1976 | Příběhy dona Quijota |
1949 | Žeň českého humoru |
Povídky z 1.světové války, humorné i smutné, trochu švejkovské...Mám je v knihovně po otci, byly jeho oblíbené, já se k nim ale nikdy nedostala. O to víc mě překvapily, jsem ráda, že jsem je ,díky Výzvě, objevila.