Velká láska přehled
Vladimír Balla
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/395281/bmid_velka-laska-Vyf-395281.jpg
4
45
45
Černohumorná, pronikavě a důsledně ironická próza líčí kvazi příběh domnělé lásky mezi Andričem a Laurou. Povídkový až anekdotický sled jednotlivých zamyšlení a událostí od prvních dnů vztahu až do jeho konce představuje život slovenského intelektuála současnosti vianovskou poetikou. Příběh lásky, která se nestala ve světě, kde se nic stát ani nemůže. Próza Vladimíra Bally – řečeného prostě Balla, jedné z klíčových postav moderní slovenské literatury. Na Slovensku o něm píší: „Azda sa Balla neurazí, ak ho nazveme slovenským Kafkom. [...] Kruté a nenávistné indivíduá, ktoré obývajú svet Ballových bizarných textou, trpia základným a prakticky nemenným stavom – osamelosťou.“... celý text
Novely Literatura slovenská
Vydáno: 2018 , Větrné mlýny , KK Bagala (Koloman Kertész Bagala)více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Velká láska. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (11)
Zvláštně přitažlivý vypravěč, změt krátkých úvah, příběhů, zajímavých postřehů člověka svérázného, který má ještě specifičtější blízké kolem sebe. Poté, co jsem si zvykla na trochu netradiční styl, se mi příběh hodně zalíbil. Audioverze.
Posloucháno v audioverzi. Kniha není mým šálkem kávy - zvláštní jazyk, příběh zvláštního vztahu hlavního hrdiny. Někdo jiný to snad ocení.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Velká láska v seznamech
| v Přečtených | 60x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Doporučených | 1x |
| v Mé knihovně | 12x |
| v Chystám se číst | 5x |
| v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
| 2000 |  Gravidita |
| 2011 | Farby strachu |
| 2001 | Tichý kút |
| 1996 | Leptokaria |
| 2005 | De la Cruz |
Dobré písanie, to sa nedá poprieť, ale také príliš ľahké a roztratené, ironizujúce až posmeškujúce, bezcieľne... To ten starší (respektíve mladší) Balla, ktorého som síce nikdy nepochopil, tým aspoň fascinoval... Vtedy bol aspoň svoj, čudesný, špecificky temný, ozaj surrealistický. Dnes namiesto svojej ranej literárnej mysterióznosti prešiel k anekdotickému rozprávaniu. Či už pod vplyvom novej frajerky alebo čoho sa vzopäl k novej tvorbe, ktorá sa tvári, že naozaj o niečom strašne vypovedá. No a v zmysle osobnej, autentickej výpovedi, to aj vyšlo – je to tvorba tatíkovská. Ironický nadhľad nad stredným vekom bez skutočne zaujímavého literárneho nápadu alebo imaginácie, len také glosovanie... veľmi trefné a dostatočne vtipné, ale na míle vzdialené od avantgardnosti jeho skorších kníh. Ani tie som si neobľľúbil, nutno povedať, ale nikdy ma neprestali provokovať... a toto ľahké, až svetácky rozpustilé konštatovanie bezcieľnosti a úbohosti, bez snahy do niečoho sa poriadne zavŕtať, ma v niečom až odpudzovalo...