Věrná řeka přehled
Stefan Żeromski
Sága polského hrdinství a utrpení, podávající ve zkratce obraz lednového povstání 1863. Hrdina povídky, povstalecký voják, je v bitvě u Malogošče těžce raněn a dopraven na ztracený dvorec v lesích, kde ho ošetřuje a skrývá statečná dívka. Vzniká mezi nimi kouzelný příběh lásky, jehož tragický konec symbolisuje úděl Polska oné doby.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Věrná řeka. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
U nás ne moc známá kniha, v Polsku literární a filmová klasika. Velice čtivě a napínavě napsaný příběh se sympatickým počtem stránek. Romantické dobrodružství zraněného vojáka a opuštěné dívky na samotě kdesi v Polsku, kde straší duch pomstychtivého Dominika. Mohla by to být romantická selanka , ale není. Tváří v tvář kruté reality jsou hluboké úvahy o smyslu boje za svobodu, o odpovědnosti vůdců povstání 1830-31, které je živeno uměleckým romantismem, za skutečné lidské životy, o roli předurčeného postavení lidí ve společnosti. To vše v syrových kulisách polského venkova, kde polští sedláci udávají ruské vrchnosti bojovníky za jejich svobodu. Romantický plamen je zde uhašen všedností skutečného života a do do země zašlapán. Je tu i celkem zřejmá vazba na současnost a tou je ruská touha ovládat a vlastnit Polsko.
Ač se to podle prvních obrazně popisných stránek nezdá, nakonec je to až syrový, stroze pojatý napínavý dramaticko-romantický příběh z nepříznivé doby. Příběh, který hravě a lehce obsahuje všechno, přesto nepůsobí přeplácaně. Jeho největší devizou je realistická jednoduchost a přímost. Krásné čtení se silným závěrem. 4,5*
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Věrná řeka v seznamech
v Přečtených | 12x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 7x |
v Chystám se číst | 4x |
v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
1976 | Historie hříchu |
1964 | Lidé bez domova |
1949 | Věrná řeka |
1926 | Podjaří |
2014 | Vítr od moře |
Co se to sakra stalo? Marně jsem hledal, kde je věrná řeka. A proč je vlastně nějaká řeka věrná? Řeka je jako kočka. Dlabe na tebe a klidně ti spláchne barák, a to jenom proto, že si tam v pohodě stojí a nemá nožičky. Když už se tam nějaká řeka konečně objeví, tak do ní akorát někdo hodí kabelu s lejstrama a záhy mu vyteče mozek z hlavy mnohem víc, než mně v pátek večer, po průplachu dutin v hospodě u Rumlika.
Je to skoro jako v rusku. Zima, bída a Rusové. Taky Poláci. Ti jsou tam ovšem proto, že se to celý děje v Polsku, během Polskýho povstání. Je tam jeden Polák, kterej když se rozdávaly kulky a rány šavlí, tak si byl několikrát přidat a teď leží v bahně a odmítá vypustit duši. Jenže sanitka, ani Polskej lazaret nikde. Takže se ten terminátor začne plazit pryč a i to vypadá, že je to Polská verze Revenanta. Plazí se posekanej, poloslepej, postřílenej, pokálenej, s rozmlácenou kebulí a bez bot, pryč. Lomcuje s ním horečka a má hlad velkej jako Rusko. Proto si ho asi nemá smysl ani hladit a říkat mu malej.
Nakonec se doplazí na nějakej dvůr.
A skoro celej zbytek knížky ho tam jedna cuchtička na tajňačku ošetřuje. Ta cácorka je prozměnu Polská verze popelky, která se boha nebojí a na mátořícím knížeti se občas projede, aby mu zvedla náladu. A knížeti se zdraví lepší a dělá mu to dobře si myslím. Vypadá skoro jako sluncem zalitý, ale jak mu leze pravidelně do pelechu a dělaj plány, tak to smrdí parádním průšvihem. A pak je tu konec. Ten bych asi čekal neveselej, ale úplně jinak. Konec mě zklamal.
Ale na to, jak mě první stránky vůbec nebavily, tak až na ten konec to bylo celkem fajn. Dokonce až z týhle knížky jsem se dozvěděl, že Poláci povstali, nelenil jsem a šel jsem k tomu hledat nějaký informace. Z bližšího infa jsem vyčetl, že ti Rusové, jsou fakt Rusové a nikdy asi nepřestanou bejt Rusové.