Veselí občané sichemští přehled
Ernest Claes
Krásné lidské vyprávění spisovatele o svém mládí, rodné vsi na belgickém venkově, ve vyprávění vylíčil celou plejádu postav a postaviček se smyslem pro jejich velikost ale i ubohost s humorem, jasností a líbezností slohu
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 1938 , ELK - Evropský literární klubOriginální název:
De heiligen van Sichem, 1931
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Veselí občané sichemští. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Kromě adorovaného pana faráře byli všichni ti veselí občané pěkně škodolibý, zlý nebo hloupý potvory s uřvanym Bělohřívkem v čele. Nějak jsem tam někde nenašla takový to "milo", který u knížky tohoto druhu čekáte.
Tuto knihu jsem četla pod názvem U nás v Sichemu. Autor je Belgičan a já belgickou , holandskou literaturu mám moc ráda. Jejich humor je mi velice blízký, sympatický.
U nás v Sichemu je čtení ke spravení nálady. Zvonokosy jsou jistě velice oblíbené, ale moje "parketa" to není. Claes má jemný,"inteligentní" humor.Jistě je to /byl/ člověk pevných mravních zásad a to je mi velice sympatické. Nyní čtu jeho další knihu Syn po tátovi. Chlapec Kubík a holčička Nelinka, trošíčku jako Kája Mařík a Zdeňa Rédlová. Děti spolu vyrůstají na belgickém venkově, počátkem minulého století.Kubík se chce stát mnichem, podobně jako jeho strýc.Pokud se vám knihu podaří sehnat, přečtěte si ji.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Veselí občané sichemští v seznamech
v Přečtených | 11x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 9x |
v Chystám se číst | 2x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
1938 | Veselí občané sichemští |
1972 | Staré hodiny |
1937 | Syn po tátovi |
1941 | Život Heřmana Coena |
1958 | U nás v Sichemu |
Posloucháno jako audiokniha - v roce 1957 svým neopakovatelným způsobem načetl pro rozhlas Karel Högr.
Za ten "čtenářský" zážitek dávám plný počet bodů, poslouchalo se to velmi pěkně, ale nepřestává mě trápit otázka, zda přemíra fyzických trestů (jak od rodičů, tak - a to především - od učitelů) neměla na děti opačný efekt a nepřivedla je k přesvědčení, že určitá „krutost“ je běžnou životní normou, což se pak zákonitě muselo promítnout i do vztahů mezi dětmi samotnými.
(A ještě jedna technická poznámka ke komentáři čtenářky „sadlo“, viz níže: Kniha U nás v Sichemu je samostatná sbírka povídek, kterou s příběhem o Bělohřívkovi spojuje především místo děje.)