Vetřelci a volavky přehled
Pavel Karous , Sabina Jankovičová , Tomáš Pospiszyl , Jana Kořínková
Kniha se zabývá širokým fenoménem sochařství ve veřejném prostoru (jindy nazývaném monumentální umění) v Československu v období normalizace s mírným přesahem až do roku 1992. Téma do sebe pojímá nejen solitérní pomníky a památníky na veřejných prostranstvích, ale také sochařskou a reliéfní výzdobu architektury – úřadů, škol, nemocnic, velkých podniků, továren. Řečeno s názvem jedné z kapitol, jde o sochy, které nikomu nepatří. Estetické a ideologické vyznění veřejného prostor totalitního Československa bylo výhradní výsadou státu. Rovněž umělecká výzdoba architektury, podobně jako stavebnictví, podléhala centrálnímu plánování, rozpočty nových staveb musely zahrnovat částky na umělecká díla. Umění se tak stalo součástí státní byrokratické mašinerie. Sochy doslova zaplavily veřejná prostranství, vznikala díla nejrůznější kvality a úrovně, na jejich tvorbě se podílel téměř každý, komunistickou stranou prověřený umělec. Vznikaly však i kvalitou a moderním pojetím výjimečné realizace od umělců zakázaných, často pod jinými jmény, případně za bizarních okolností, vlastních této době. Jedná se o jev nemající mimo totalitní země obdoby. Tato situace skončila krátce po roce 1989 a je až s podivem, s jakým nezájmem dnes tuto širokou uměleckou produkci přehlížíme, jako by šlo o pomníky samotné normalizace, na niž se usilovně snažíme zapomenout. Z lásky k umění a ze zájmu o dobu, kterou nezažily, se nyní různé soukromé a občanské iniciativy snaží sochy ve veřejném prostoru zachránit a analyzovat předpoklady, za jakých vznikaly. Ukazuje se, že situace nebyla nikdy jen černobílá, podmínky, pohnutky a příběhy lidí a jejich děl se liší a prostupují. Kniha představuje více než 500 vybraných děl zachovaných či odstraněných z veřejného prostoru jako reprezentativní vzorek toho, co v letech 1968–1992 vzniklo. Jde o výsledek nesmírně náročného dlouhodobého průzkumu tisíců lokalit celého Československa, který sebou nesl i problém určení autorství sochy a legendy jejího vzniku. Vychází česko-anglicky.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vetřelci a volavky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Skvělá kniha. Na umělecké výtvory z dob které paušálně nálepkuji slovem komunistické, jsem měl bohužel tendence se dívat předpojatě s despektem.
Kniha mi čtivým a graficky povedeným způsobem pomohla pochopit tato umělecká díla v širším historickém a výtvarném kontextu a nalézt v nich zalíbení. Rozhodně doporučuji! Autorům moc děkuji.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vetřelci a volavky v seznamech
v Přečtených | 11x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 4x |
v Chystám se číst | 23x |
v Chci si koupit | 18x |
Štítky knihy
architektura sochařství normalizace (1969-1989) české sochařství česká architektura sochyAutoři knihy
česká, 1979 Sabina Jankovičová
slovenská, 1977 Tomáš Pospiszyl
česká, 1967 Jana Kořínková
česká, 1981
Musím povedať, že ako úplnému laikovi mi táto kniha dosť otvorila oči. Zrazu vidím okolo seba toľko umeleckých diel. Nie každé sa mi páči, to je samozrejmé. No úprimne, obvykle okolo toho všetkého denne chodíme a ani si neuvedomíme, že každý ten kus kameňa, betónu, plechu, skla prešiel rukami umelca a ten mu dal nejaký význam.
Väčšinu života som žila v pražských Stodůlkach a práve odtiaľ je v tejto knihe pomerne dosť fotiek - napr. i ten akože votrelec priamo na obálke. Okolo toho veľkého puknutého kamenného vajca som prešla snáď milionkrát a až teraz mi dochádza, aké je krásne. Alebo pozerali ste niekedy na abstraktné mozaiky na fasádach či v rôznych úradných budovách či školách ako na zaujímavé umenie? Ja vlastne nie. Pritom niektoré ozaj za to stoja. Krása, ďakujem autorom. Na svojich výletoch nebudem obzerať už len architektúru miest, ale aj ich umeleckú výzdobu.