Vezmi mě domů přehled
Jesús Carrasco
Juanovi se podařilo osamostatnit se, zpřetrhat rodinná pouta a vymanit se ze života na španělském venkově. Života, v němž se „nic zásadního neděje“. Realizuje svůj sen jít za lepším a vydává se do skotského Edinburghu. Po čase se do rodné obce vrací – na pohřeb svého otce. Jeho jedinou touhou je, co nejdříve se vrátit zpět do dynamického Skotska. Juanova sestra Isabel jej však postaví před skutečnost, která od základu a proti jeho vůli změní jeho plány. Je nucen zůstat v místě, odkud se snažil uniknout, a starat se o nemocnou matku. Nová situace jej přivede k zamyšlení nad životem z nového úhlu pohledu a pomůže mu najít cestu k sobě samému. Román vytříbeným jazykem a neotřelými metaforami, jak jsme u autora zvyklí z předchozích děl, ozřejmuje generační konflikt, jaký prožívají rodiny po staletí: na jedné straně stojí generace rodičů, jež usilovala o vybudování alespoň skromného rodinného majetku, který by předala svým dětem, a na straně druhé generace jejich dětí s vlastními představami o životě, jež se potřebuje od těchto hodnot vzdálit a hledat si svoje místo ve světě. S plynutím času však dochází ke sblížení obou generací, neboť jejich příslušníci se dokážou na své životy podívat z jiných perspektiv a na základě nových životních zkušeností.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , AkropolisOriginální název:
Llévame a casa, 2021
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vezmi mě domů. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vezmi mě domů v seznamech
v Přečtených | 11x |
v Knihotéce | 3x |
v Chystám se číst | 16x |
v Chci si koupit | 2x |
Staré známé téma návratu ztraceného syna do rodné vsi na pohřeb rodiče, konfrontace s realitou, už navždy polámané vztahy, které není možné napravit, jiné, které ještě napravit lze, nemoc druhého rodiče, změna životního stylu, to vše ale nesmírně decentní, umírněné, klidné a tiché jako pozdní letní odpoledne na místech, kde se zdaleka tak nespěchá.
Námětem kniha až podezřele připomíná nejnovější Soukupovou (mínus děti), nicméně Carrasco si vystačil s mnohem decentnější plejádou emocí, problémů, bolestí, křivd... A přesto - nebo právě proto - mají ty jeho potenciál na první pohled sice jen tak proplout kolem, ale ve skutečnosti uvíznou na kůži jako skelná vata.
Bolesti je v knize spousta. Touha hlavního hrdiny odejít, začít jinde, klidně od nuly, klidně za málo, klidně s obtížemi jen neobtěžkán tím, že mu život nalajnovali jinými, je zcela pochopitelná. Pochopitelný je i postoj jeho sestry. Všem jim budete rozumět, všechny je budete více či méně poznávat.
Vezmi mě domů je jako vrnící, pospávající kočka, kterou hladíte. Je to klidný příběh, smutný, ale klidný. A pak ve chvíli, kdy to nečekáte, najednou zatne drápky a zahryzne se do hladící prstů, aby o odstavec dál už zase klidně předl a nechal vás překvapené a trochu ve střehu, připravené na další zásek, další kousnutí.