Viléma Meistera léta učednická přehled
Johann Wolfgang Goethe
Dvoudílný román Viléma Meistra léta učednická, dílo psané na sklonku XVIII. stol. je prvním klasickým výchovným románem Hrdinou je měšťanský syn, který protestuje proti životu ve stavovské společnosti a hledá svobodu v umění, zejména v divadle. Konečně nastupuje cestu k tomu, stát se platným členem společnosti. To se uskutečňuje v tajném spolku (literární obraz zednářských a iluminátorských spolků). Tento přerod se neuskuteční naráz, ale pozvolným hromaděním zkušeností a pod tlakem událostí. Román psaný na přelomu dvou dějinných epoch, zachycuje střetnutí dvou světů - měšťanského a šlechtického. Hlavní hrdina je zosobněním kladných vlastností... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1929 , František BorovýOriginální název:
Wilhelm Meisters Lehrjahre, 1796
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Viléma Meistera léta učednická. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Viléma Meistera léta učednická v seznamech
v Přečtených | 16x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 15x |
v Chystám se číst | 23x |
v Chci si koupit | 3x |
v dalších seznamech | 2x |
Autorovy další knížky
1968 | Utrpení mladého Werthera |
1973 | Faust |
1982 | Faust a Markétka |
1974 | Spřízněni volbou |
1976 | Balady |
Tato kniha byla pro mě náročnější na četbu. Řada myšlenek. Patrně je určena pro náročnější čtenáře. Nedělám si iluze, že v dnešní době tuto knihu bude někdo číst, možná snad milovníci tohoto autora či studenti středních nebo vysokých škol.
Citáty, které mne oslovily:
Neboť obyčejně se člověk brání tak dlouho, jak jen může, aby dal výhost bláznu, kterého chová v prsou, aby se přiznal k svému úhlavnímu bludu a doznal pravdu, která ho uvádí v zoufalství.
"Je to tedy pravda," řekl si, "že plachá něha se skrývá před očima slunce a lidí a jen v odloučené samotě, v hlubokém tajemství se odvažuje rozkoše, ale je-li nepřátelskou náhodou vyvlečena na světlo, vede si odvážněji, silněji, statečněji než jiné ryčné a velkohubé vášně?
Od svého mládí upíral jsem oči svého ducha víc dovnitř než navenek a tu je velmi přirozené, že jsem do určité míry poznal člověka, aniž jsem porozuměl lidem a za mák je pochopil.
Člověku se zdá, že není s ničím lépe obeznámen než se svými vlastními nadějemi a touhami, které dlouho v srdci živí a hýčká; a přece, když se mu nakonec splňují, když se mu téměř vnucují, nepoznává je a couvá před nimi.