Důvěra až za hrob přehled

31.05.2019

Stylem mi Důvěra až za hrob připomněla tvorbu Nelsona DeMillea a Lee Childa, ačkoli k oběma pánům má David Rollins daleko. V první řadě mi vadil nucený humor, kterým se snaží bývalý zvláštní vyšetřovatel Vin Cooper získat čtenářovo srdce. Jenže ono mu to v armádním prostředí nefunguje, lépe řečeno, nevěřím, že by mu to prošlo. Za druhé jsou to jeho profesní schopnosti, kdy si občas dává na čas se součtem dvou jednoduchých čísel, nebo třeba s takovou maličkostí, jako je prověření rodinného zázemí inkriminované oběti. Člověka pak moc nepřekvapí, že k rozlousknutí případu potřebuje čtyři sta stran, zatímco slavnější kolegové by si dost možná vystačili s polovinou.
Ale jako oddechovka rozhodně fajn - vyprávění šlape bez větších zádrhelů, hrdina trousí hlášky při každé příležitosti a zelené mozky jsou dle očekávání správně konspirativní. V důsledku tak román připomíná delší epizodu ze seriálu Námořní vyšetřovací služba, okleštěnou pouze na jednoho hrdinu a bez práce s forenzními důkazy.