Viriconium přehled
Michael John Harrison
Viriconium: Pastelové město - poslední bašta umírající civilizace - je pod vládou královny Methvet Nian obklopeno nepřátelským okolím a hrozí mu zkáza. Ve Viriconiu se mladíci, po nocích zaangažovaní ve vražedných hrách, domlouvají pomocí hvízdání. Někdo, kdo se znenadání probudí uprostřed noci, může občas slyšet dusot jejich nohou nebo něčí spěšný šepot. Potom ohlasy mizí, vzdalují se k Cínovému trhu nebo Margarethestrasse. Následující den je někde v příkopu nalezen další aristokrat s podříznutým hrdlem. Kdo rozezná skutečnost od přízraku, magii od iluze, hrdinu od lotra, člověka od monstra... Ve Viriconiu?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2011 , Laser-books (Laser)Originální název:
Viriconium, 2000
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Viriconium. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (10)
Knížka, o které jsme věděl a která na mě čekala a já na ni několik let, než jsem se do ní odvážil pustit. Věru, bez trpělivosti by nebylo možno toto dílo M. J. Harrisona přelouskat až do konce. Odpočinková četba to tedy není ani náhodou. Ale to asi ani nikdo nečekal. Nicméně nelituji času, který jsem Viriconiu věnoval. První dvě novely za to stály určitě, zvlášť Bouře křídel, která je bezpochyby vrcholem této sbírky. V nich jsem cítil ozvěny odkazu M. Peaka a podivno, jaké jsem snad ještě nikdy nespatřil. Styl i pointy nečekané, vybroušené. Jimi by mohla myslím kniha klidně končit a nic by se nestalo. Těžko říct, pro koho Harrison poslední novelu Ve Viriconiu a následné povídky vlastně psal? Pro své fanoušky, pro literární kritiky, nebo jen tak sám pro sebe. Nelze tomu upřít podvinou, pohlcující atmosféru, to ne. Ale právě ona bude asi tím jediným důvodem, proč to dočtete. Nejen příběhová vrstva, ale celá reálno, celá smysluplnost se začíná rozpíjet do neurčita, jakoby existovala nějaká přímá souvislost s textem a úpadkem města Viricoina. Nebo to byl Harrisonův záměr popisovat historii pádu Viriconské říše také pomocí postupného rozplývání básnického jazyka? Od jasně srozumitelného textu Pastelového města, až k prakticky nepochopitelné Tanečnici z tance? V cestě mladého muže do Viriconia jsem narazil na věty: "Smysl toho, o čem mluvili byl pečlivě ukryt v nesouvislém náznakovém rytmu jejich slov. Jejich životy byly tak spletitě potlačené, že každé slovo bylo jako volné vlákno okamžitě vetkané nazpět do starého uzlu." Teď už je to myslím jasné všem.
Pro mě velké překvapení a výjimečná aktualizace fantasy žánru. Alespoň v prvních dvou novelách (Pastelové město a Bouře křídel). Najdete tu všechny typické prvky (rytíře, obřího trpaslíka, kouzelníka/inženýra, putování, monstra a tajemnou hrozbu), ale v hodně netradičním hávu. Naše současnost představuje mytologii toho světa, to je vlastně jediný sci-fi prvek. Výjimečný je ale i styl autora. Představte si, že by Julio Cortázar nebo Lawrence Durell psali fantasy. A ta (až chorobná) imaginace v něčem připomíná Jodorowského sci-fi komiksy (Metabaroni, Inkal). Poslední novela a následující povídky už ale byly zklamáním. A vlastně mění význam prvních dvou. Za to dávám hvězdu dolu.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Viriconium v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 35x |
v Knihotéce | 31x |
v Chystám se číst | 13x |
v Chci si koupit | 2x |
Postupem času si uvědomuji, že new weird asi není pro mě. Čím víc se začítám do dalších knih z této série, tím více přemýšlím nad tím, proč to čtu. Viriconium na první dobrou působí jako jeden ze zásadních románů doby a tato sbírka všech příběhů z tohoto světa mě v tom měla utvrdit.
Kniha se skládá z jednotlivých dílčích novel a následně i povídek. Začátek, kdy nás autor uvádí do světa Viriconia, mi přišel zajímavý. Prvotní trilogie celkově zaujala neotřelými myšlenkami. Pak už to šlo ale kvalitou výrazně dolů, hlavně v povídkách, které mě vůbec nebavily.