Vlak / Měsíční úžeh přehled
Georges Simenon
Dvě z psychologických Simenonových novel, vyprávějí příběhy odehrávající se v navzájem odlišné situaci, době i prostředí. Hlavní hrdinové jsou si však čímsi podobní: oba zakřiknutí, nejistí a zcela průměrní mladí muži, vláčení událostmi, pokoušejí se překonat sami sebe. Každý jinak a každý s jiným výsledkem. Edice Omnia, 1. vydání.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1979 , SvobodaOriginální název:
Le train (1961) / Le coup de lune (1933), 1972
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vlak / Měsíční úžeh. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Vlak - Simenon na něco málo přes 100 stranách dokáže hutně podat moc pěkný romantický příběh na pozadí války. Já tento jeho styl mám rád a i když děj není nijak výjimečný, jeho podání je osobité a kouzelné. 80%, 18. 10. 2019.
Knihu jsem četl už před lety a nyní se k ní vrátil po shlédnutí filmové podoby z roku 1973, která je trochu odlišná, hodně tam toho chybí, ale díky režii (Pierre Granier-Deferre) je minimálně stejně dobrá jako literární předloha.
Měsíční úžeh - zajímavé prostředí Gabunu ukazuje poměry panující v Africe. Zajímavé a také styl Simenona ještě zvýrazňuje dojmy a pocity. 75%, 19. 10. 2019.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vlak / Měsíční úžeh v seznamech
v Přečtených | 32x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 36x |
v Chystám se číst | 6x |
v Chci si koupit | 2x |
Autorovy další knížky
1977 | Maigret chystá léčku / Maigret zuří |
2007 | Maigret na dovolené |
1970 | Maigretův revolver a stará dáma |
1983 | Kdo jinému jámu kopá |
1979 | Maigret má strach / Maigretova dýmka |
Vlastně je tu všechno napsáno a popsáno, rozuzlení vynecháno.
Blíž mám k evropským reáliím, ty africké jsou pro mě příliš nepředstavitelné.
A oba hrdinové jsou tak nezvykle nehrdinští, až se člověk strachuje, co ještě provedou.
Ale detektivky od pana Simenona se mi líbí nějak víc...
A ještě alespoň malý úryvek, který ale napoví jen část nálad hlavního hrdiny Vlaku. Líbí se mi ten jazyk, ty vůně, to řazení slov za sebou:
str. 76: "Kdybych měl to místo popsat, mohl bych mluvit jen o skvrnách stínu a slunce, o růžovém světle a zelené vinici a o keřích rybízu a o své malátnosti, o živočišném blahu, a říkám si, jestli jsem se toho dne nedostal až na dosah dokonalého štěstí."