Vlčí jáma přehled

26.02.2025

Nemohu si pomoci, ale Jaroslav Havlíček, Václav Řezáč a Jarmila Glazarová jsou mistři meziválečné české psychologické prózy. Havlíčkovy Neviditelný a Petrolejové lampy (a mnoho dalšího), Řezáčovy Svědek, Černé světlo a Rozhraní a Glazarové Advent a Vlčí jáma - jsou prostě vybroušené mistrné kusy.
Advent řadím mezi nejlepší knihy, jaké jsem kdy četl. Trochu zklamáním pro mne byly Roky v kruhu, které podle mne ani nelze považovat za román - je to její prvotina, napsaná jako vzpomínka na krásné manželství, které skončilo úmrtím (o dost staršího) muže. Zklamání bylo jen v tom, že jsem z toho cítil zaslepenost oddané ženy, která si vůbec neuvědomuje, v jak nerovném svazku žila a jak byla v určité zlaté kleci. A taky styl té knihy je dost dokumentární, což mám sice rád, ale sentimentálně romanticky dokumentární. Nuže.
A teď se mi rozjasnilo. Glazarová sama jako válečný sirotek z Českého ráje jede za příbuznými na Ostravsko, kde je přijata se sestrou jako schovanka. Tam se zamiluje do o dost staršího lékaře a toho si vezme. Ten po 12 letech zemře, a ona se vrací do Prahy. Ještě stihne v Beskydech a na Valašsku nasbírat spoustu etnografického materiálu a skutečně je s tím prostředím sžita.
A jako prvotinu, pod nátlakem emocí po smrti muže, napíše Roky v kruhu. Pak se ve své zkušenosti vrátí před své manželství a vylíčí pocit vykořeněnosti a cituplného nazírání na svět očima schovanky, 18-leté dívky, která se ocitne v nové rodině v knize Vlčí jáma. Tam zesílí určitý společenský rozměr jejího psychologického psaní, už to není jen osobní a soukromé, postavy Vlčí jámy jsou vkořeněny do městečka Rozvadov (příznačný název), a podaří se jí vylíčit zásadní rozpory v morálce "maloměšťáka", to nemyslím teď v komunistické rétorice, ale ve stejném duchu jako rozcupoval Havlíček svou Jilemnci v Petrolejových lampách. A následuje vrcholné dílo, baladické - Advent, kde tyto dvě předchozí autorské zkušenosti přejdou do dimenze zobecňující a vpravdě umělecké. A "na odchodnou" zpracuje ještě zvyklosti a etnografické materiály z Valašska v knize Chudá přadlena. A v Praze nastoupí politickou dráhu, odjede do Leningradu a až do roku 1968, kdy se ohradí proti okupaci, jede na vlně režimní umělkyně, dokonce národní umělkyně. Je pochována na lesním hřbitůvku na Malé Skále, nedaleko místa, kde se narodila, komunisti tehdy respektovali její poslední přání - upřímně, v roce 1977 by kritičku "bratrské pomoci" těžko umístili na Vítkov, do tehdejšího mauzolea komunistických výtečníků.
Takže Vlčí jáma a Advent hodnotím vysoko pro jejich čistotu, krásný jazyk, pronikavou psychologii a prostě zážitek. Roky v kruhu a Chudou přadlenu pro autentickou osobní zkušenost sdělenou rovněž krásným a čistým jazykem, se smyslem a citem pro všechny nářeční a další zvláštnosti. A jsem rád, že takovou spisovatelku, jako je Jarmila Glazarová, v kánonu české literatury máme.

16.01.2025

Filmové zpracování jsem viděla několikrát, ale díky výzvě i kniha. Ve filmu úžasné představitelky v podání stárnoucí Klára - Jiřina Šejbalová a mladá sirota, kterou si teta Klára se svým o hodně mladším manželem Robertem vzala do péče, Jana, mladá, jemná, citlivá, obětavá dívka, v podání Jany Brejchové.
J.G. opravdu mistrně vystihla všechny postavy ve slezském maloměstě, jak nářečím, v té době prolínání s německým jazykem. Žiju ve Slezsku, tak mi to oživilo čtení. Kniha je vyjímečná hlavně psychologicky. Mistrně vystihla hlavní postavy, ale i služebnictvo, klepy na maloměstě, prostě život v té době. Stárnoucí Klára, úplně visí na svém tajtrlíčkovi Robertovi, který je slaboch a raději se věnuji jen své práci. Jana do jejich domácnosti vnese něco, co jim převrátí život.
Kniha je psaná v jiné době. Dnes by šla Klára nejspíš na plastiku a pod maskou by se cítila mladší a Jana by v plnoletosti odešla. A v citově vyprahlém manželství dnes žije mnoho lidí.
Ale tato smutná kniha má v sobě hloubku lidské duše.