Vnučka přehled

12.10.2024

Kašpar, (západo)německý knihkupec v seniorním věku pročítá knihy pro dívky, aby pro svou nenadálou nevlastní vnučku z (východo)německého venkovského prostředí vybral správnou knihu, vodí ji na koncerty, do muzeí, do kin... aby jí nastínil jiný život, než jí nabízí a kam jí vedou její rodiče a nacionalistická komunita. Příklad indoktrinace v omezeném okruhu lidí vyznávajících stejnou ideologii, která si v nové době našla nový cíl své nenávisti, nový smysl třídního boje, smysl života. Schlinkův román má však výrazně širší rozměr, problém s neonacionalisty léta po válce ukazuje na dědictví, které si Německo nese od časů Hitlera a resuscituje dobu a nálady, pro které mu část německé společnosti naslouchala a následovala jej. Je to podobné, jako dnešní Rusové s nostalgií vzpomínají na Stalina. Německo (DDR a/vs. NDR) Němcům (Němci vs. cizinci), Rusko - jeho kdysi široké impérium - Rusům. Sjednocovací politiku východu a západu země, stejně jako migrační a integrační politiku německých vlád lze vnímat z různých pohledů. Co je zásadní pro Německo je však fakt, že doma si to vláda se svým národem zjevně nikdy dostatečně nevyjasnila. Cíl světí prostředky...

Schlink svůj román postavil na kontrapunktu ideologií v rámci jedné země a jednoho národa, který dějiny rozdělily na dvě nepřátelské skupiny obyvatelstva, které k sobě jen s obtížemi hledají cestu i desítky let po válce. Kontrapunkt, který se odráží v duších protagonistů, a jejichž životy nelze tehdy ani nyní označit za šťastné a spokojené. Někdy před 15+ lety jsem seděla v mém rodném, pohraničním městečku v kavárně a ke stolu si přisedl německý pár. Zanedlouho se otevřela stavidla jejich nespokojenosti, s "násilným" spojením DDR a NDR, s nabíráním stále nových členů do EU, s výjimkami pro přijetí do EU, s migrací, s drahotou, se vším... V každém případě Německo, ta bohatá a rozvinutá země, která láká migranty nejen z Evropy a Balkánu, ale i z Blízkého Východu, Afriky či Asie, zůstává dodnes vnitřně rozpolcená a obyvatelstvo nespokojené. Schlinkův román poodkrývá možná jen malou, ale zásadní část starých a nikdy nezhojených jizev současného Německa, kdysi agresora, současně ale i oběti toho, co samo rozpoutalo.

"Německo už nepatří Němcům, Cizinci se mají líp než my, židi se svými penězi o všem rozhodují, je tady tolik mohamedánů a mešit." "Je u vás mešita?" "Ne, ale je tam stánek s kebabem a otec říká, že když tady mohamedáni zůstanou, postaví se mešity a brzy už nebudou zvonit zvony, ale bude vyvolávat ten... ten..." "Muezín?"

30.09.2024

(SPOILER) Velmi zajímavý příběh. Kašpar se o existenci své „vnučky“, která vlastně ani není jeho biologickou vnučkou dozví až po tragické smrti jeho ženy, když se mu do rukou dostanou její zápisky a odhalí tak velké rodinné tajemství. Je to jedna z knih, co vás chytne a nepustí. Vztah dvou mladých zamilovaných lidí v 70. letech minulého století, kdy jeden pochází ze západního Berlína a druhá z východu, Birgitin útěk z NDR do západního Berlína přes Československo a Rakousko i to, jak si zvykala na život na západě a začala pít. Kašparovo pátrání po její dceři a pak asi nejsilnější část celé knihy, kde se Kašpar začne starat o svou vnučku, bere ji k sobě na prázdniny a s neskutečnou trpělivostí se snaží otevřít jí oči a změnit její pohled na holocaust, cizince, Hitlera, 2. světovou válku i její zločiny. Sigruniny názory jsou způsobené výchovou fanatického otce a prostředím neonacistické komunity, kde vyrůstala. Kašpar své vnučce dává číst kvalitní literaturu, platí jí hodiny klavíru, bere ji na koncerty vážné hudby a také společně cestují. Škoda, že kniha tak brzy skončila a tudíž nevíme nic o Sigrunině životě v Austrálii, jak se jí tam dařilo a zda se s Kašparem skutečně zase setkali. Nezbývá mi, než si to představovat. Zároveň jsem se dozvěděla zajímavé informace o poměrech v Německu v 70. letech a o neonacistických vesnicích, o jejichž existenci jsem do dneška neměla ponětí. Knihu vřele doporučuji a co nejdříve se pustím do Předčítače.