Volá Londýn přehled

27.03.2024

Ukázková propaganda, která ale na to jde přes noblesu a duši. Myslím, že Jan Masaryk měl především životní stísněný pocit jako syn svého otce. Ono být dítětem nebo vnukem TGM je v podstatě životní výzva a prokletí zároveň. I ve svých projevech se na něj mnohokrát odvolává, ale pracuje s ním velmi chytře - někdy jako se symbolem a jeho odkazem, někdy jako syn, který na něj vzpomíná.
Druhá osa, která krásně vyvstává z tohoto souboru rozhlasových projevů, je ten komunikační tón, který může nebo má nastavit. Nebyl tehdy faktickým představitelem vlády, resp. "jen" té exilové, přesto se ale obracel skrze éter domů jako vcelku žoviální chlapík, který dokáže mluvit i myslet tak nějak "selským rozumem". Tímto tónem by ministr asi mluvit do rozhlasu neměl, na druhé straně byl stále vnímán jako dědic/pokračovatel/představitel masarykovského světa a rozverný syn, který si může takový tón "dovolit". myslím, že z této alchymistické kombinace, kterou uměl skvěle využít, pramenila i jeho všeobecná obliba.
Jinak toto je velmi cenná sbírka, dokument. Zachycuje nejen Jana Masaryka v tom, jak mluví, co zmiňuje, s čím se svěřuje, na co apeluje, ale také styl propagandy, která exilová vláda potřebovala provádět zpět do Československa. Jsou to skutečně motivační projevy, vracející se ke klasikům, chvíli Masaryk cituje Havlíčka, pak si odchází číst "po sté/ Němcové Babičku apod., takže jde o originální skloubení silné osobnosti a programového informačního tlaku směrem do vlasti.

28.01.2021

Mám strašně smíšené pocity, které nepramení z kvality knihy, ta je za 5 hvězd jednoznačně.
Tak nějak mne tahle kniha nutí k myšlenkám, myšlenky k otázkám a otázek je více, než na kolik kniha může poskytnout odpovědí.
Předně je vůbec dnešním pohledem dobře a adekvátně pochopitelná? Dokážeme ji chápat v plném kontextu, když nám na hlavou nepadají bomby? Dokážeme dnes, když víme jak to dopadlo, knihu náležitě ocenit? Dokáže taková minulost, zamezit opakování? Dokážeme se dostatečně poučit? Ráda bych odpověděla SAMOZŘEJMĚ. Jenže si nejsem jistá.
Je to kniha, která se nedá číst nijak prekotně. Já sama zvládla tak dvě až 3 hlášení, pak jsem ji vždy musela odložit. Především v závěru knihy, jsem si při čtení o Stalinovi, Sovětské otevřené náruči a spojenci v míru (řečeno přibližně, ale význam je snad jasný) nemohla odpustit poznámku: Jo, kdybys věděl kam tě ta otevřená náruč hodí.
Za mne asi vše.