Volá Londýn přehled
Jan Masaryk
Rozhlasové projevy tehdejšího čs. ministra zahraničí, které v letech 1939-1945 pronášel v čs. vysílání BBC.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Volá Londýn. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
Mám strašně smíšené pocity, které nepramení z kvality knihy, ta je za 5 hvězd jednoznačně.
Tak nějak mne tahle kniha nutí k myšlenkám, myšlenky k otázkám a otázek je více, než na kolik kniha může poskytnout odpovědí.
Předně je vůbec dnešním pohledem dobře a adekvátně pochopitelná? Dokážeme ji chápat v plném kontextu, když nám na hlavou nepadají bomby? Dokážeme dnes, když víme jak to dopadlo, knihu náležitě ocenit? Dokáže taková minulost, zamezit opakování? Dokážeme se dostatečně poučit? Ráda bych odpověděla SAMOZŘEJMĚ. Jenže si nejsem jistá.
Je to kniha, která se nedá číst nijak prekotně. Já sama zvládla tak dvě až 3 hlášení, pak jsem ji vždy musela odložit. Především v závěru knihy, jsem si při čtení o Stalinovi, Sovětské otevřené náruči a spojenci v míru (řečeno přibližně, ale význam je snad jasný) nemohla odpustit poznámku: Jo, kdybys věděl kam tě ta otevřená náruč hodí.
Za mne asi vše.
Tuhle sbírku rozhlasových projevů Jana Masaryka nehodnotím, beru ji jako historický dokument, který lze těžko hodnotit hvězdičkami jako literární dílo… (Dodatečně přeci jen hodnotím, jako výborný vydavatelský počin.)
Hodně zajímavé čtení, které dokresluje atmosféru druhé světové války i Protektorátu, já to četla v návaznosti na životopis Emila Háchy a mám k tomu dvě poznámky:
Jednak i dneska, po tolika letech, kdy se už i jinak vyjadřujeme, mě ohromil ten lidový - v dobrém slova smyslu - a emotivní způsob promluv, žádné nabubřelé řečnění. Nějak nevzpomínám, který z politiků v historicky nedávné době byl schopen takto upřímně, skromně a lidsky promlouvat…
Za druhé: My, kteří už dneska víme, jak to všechno dopadlo, čteme docela se smutkem to chválení Sovětského svazu, tu pevnou víru, že vedle Rusů budeme moci v poválečné Evropě budovat svou svobodnou demokratickou republiku… Jak dlouho tomu sám mohl po návratu domů věřit? A když setrval po „vítězném únoru“ 1948 dobrovolně ve vládě komunistů, nepomyslel aspoň na chvíli na nešťastného Emila Háchu, kterého ve svých projevech z Londýna tak tepal a odsuzoval? Našinec, který ví, jak Jan Masaryk 10. 3. 1948 skončil, se při četbě těchto projevů, na konci války tak optimistických a nadšených, nemůže ubránit pocitům zmaru…
Související novinky (1)
25 říjnových eknih zdarma
16.10.2019
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Volá Londýn v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 52x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 11x |
v Knihotéce | 111x |
v Chystám se číst | 21x |
v Chci si koupit | 4x |
Štítky knihy
Londýn rozhlasové vysílání rozhlasová publicistika
Autorovy další knížky
1990 | Volá Londýn |
1947 | Ani opona, ani most... |
1989 | Národní písně pro zpěv a klavír |
1996 | Depeše z Londýna 1938 |
1998 | Projevy, články a rozhovory 1945-1948 |
Ukázková propaganda, která ale na to jde přes noblesu a duši. Myslím, že Jan Masaryk měl především životní stísněný pocit jako syn svého otce. Ono být dítětem nebo vnukem TGM je v podstatě životní výzva a prokletí zároveň. I ve svých projevech se na něj mnohokrát odvolává, ale pracuje s ním velmi chytře - někdy jako se symbolem a jeho odkazem, někdy jako syn, který na něj vzpomíná.
Druhá osa, která krásně vyvstává z tohoto souboru rozhlasových projevů, je ten komunikační tón, který může nebo má nastavit. Nebyl tehdy faktickým představitelem vlády, resp. "jen" té exilové, přesto se ale obracel skrze éter domů jako vcelku žoviální chlapík, který dokáže mluvit i myslet tak nějak "selským rozumem". Tímto tónem by ministr asi mluvit do rozhlasu neměl, na druhé straně byl stále vnímán jako dědic/pokračovatel/představitel masarykovského světa a rozverný syn, který si může takový tón "dovolit". myslím, že z této alchymistické kombinace, kterou uměl skvěle využít, pramenila i jeho všeobecná obliba.
Jinak toto je velmi cenná sbírka, dokument. Zachycuje nejen Jana Masaryka v tom, jak mluví, co zmiňuje, s čím se svěřuje, na co apeluje, ale také styl propagandy, která exilová vláda potřebovala provádět zpět do Československa. Jsou to skutečně motivační projevy, vracející se ke klasikům, chvíli Masaryk cituje Havlíčka, pak si odchází číst "po sté/ Němcové Babičku apod., takže jde o originální skloubení silné osobnosti a programového informačního tlaku směrem do vlasti.