Volání dálek přehled
Bohuslav Pernica
Magnet - periodická řada, ročník sedmý, číslo 2/1971. Obsahuje tři příběhy: osudy dobrodruha a mořeplavce Mořice Beňovského, cestování světoznámého botanika Tadeáše Haenka v Andách a jihoamerických pampách a osudy polárních badatelů Juliuse Payera a Otty Kříže. Všichni se narodili na území Československé republiky, v našem národním prostředí prožili část svého života a zanechali po sobě písemné záznamy, fakta nutná pro reportáž. Text pro vydání v Magnetu upravila Daga Minkewitzová.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Volání dálek. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Volání dálek v seznamech
v Přečtených | 2x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 7x |
Autorovy další knížky
1951 | Rok na moravském Horácku a Podhorácku |
1971 | Volání dálek |
1947 | Čaroděj |
1938 | Rok na moravském Horácku |
1943 | Zrazený genius |
(SPOILER) Útlá knížečka přibližuje čtyři významné badatele československých dějin. S Tadeášem Haenkem se podíváme do tropů Jižní Ameriky. Ač botanička, zas tak moc jsem o Haenkem nevěděla. Třeba jsem vůbec netušila, že domů do Čech se už nikdy nevrátil a že okolnosti jeho smrti nebyly zcela vyjasněny.
Slovák Mořic Beňovský, neklidná toulavá duše, nás zavede z Kamčatky na Madagaskar. Ani zde autor neváhá přiznat, že mnohé z Beňovského života je opředeno rouškou tajemství, mimo jiné i proto, že Beňovský své činy neváhal patřičně přikrášlit. Pokud je ale pravda, že se k domorodcům na Madagaskaru choval jako k sobě rovným, předběhl tím dobu a mohl by být v tomto pro mnohé vzorem. Vždyť světové mocnosti viděly v tomto ostrově nejen lákavý zdroj přírodnin, ale i otroků. Ostatně, i Tadeáš Haenke byl člověkem, který se nakonec snáze sžil s indiánskými kmeny než s bílými kolonisty. A měl k tomu dobré důvody.
Osudy Otto Kříže a Juliuse Payera byly neméně pohnuté. První z nich zaplatil výpravu do Arktidy životem, druhému za objev nového souostroví, nazvaného po rakouském císaři zemí Františka Josefa, sklízel posměch, neboť zpočátku mu navzdory vědeckým důkazům nikdo neuvěřil. To, že cestovat do Arktidy není žádná selanka, člověk bere jako fakt, i když ztráta člena expedice je vždy velmi smutná. Ale nebetyčná nadutost a hloupost těch, kdo sedí doma v teple a považují se za odborníky, je ještě smutnější a je úplně jedno, v jaké době se tak děje...