Volání netvora přehled

18.08.2023

(SPOILER) Nádherná kniha i film. Nejdříve jsem viděl film (neměl jsem představu, o čem film je, domníval jsem se, že se jedná o nějakou fantasy) a poté jsem se pochopitelně rozhodl, že si musím přečíst i knihu. I když jsem tedy věděl, jak vše dopadne, ani trochu to neubíralo na čtivosti a myšlence díla. Oceňuji, jak Ness dokázal na takovém malém rozsahu realisticky vykreslit všechny pocity, které Conor a jeho okolí zažívali. Nechuť přiznat si pravdu; strach, vztek, bezmoc, naději, lásku, lítost, sebedestruktivní jednání, stud, touhu po trestu; přátelství, touhu být vidět i pravý opak; (sebe)výčitky, smíření.

Netvor tu působí jako metafora Conorova podvědomí, které za něj rozhoduje, jedná a snaží se jej dovést k přiznání pravdy, že ve své noční můře svou mámu vědomě pustil, a této můře ji přenechal, protože si přeje, aby ta denní můra, v níž žijí, kdy očekávají nevyhnutelné, již skončila, jakkoliv má svou mámu rád a chce, aby žila a vše bylo zase jako dřív. Conor se však tak stydí za své myšlenky, které se mu promítají ve snech, že si je nechce v bdělosti ani připustit, jakkoliv si však přeje, aby za ně byl potrestán - ať už tím, jak se nebrání šikaně ve škole, nebo tím, že se snaží odvrhnout jediného přítele, kterého má. Conor prochází všemi pěti fázemi smutku, které se v něm coby 13letém klukovi neustále chaoticky prolínají:

1) popírání - nechce si připustit, že by jeho máma mohla umřít; už je jí lépe, nový lék určitě zabere...
2) vztek - má vztek na Netvora, že mámě nepomohl; má vztek na sebe za svou noční můru zrcadlící jeho přání, které si nechce připustit; na spolužáky, kteří si jej (ne)všímají; na babičku, jejíž přítomnost znamená, že mámě je hůř; na tátu, který žije za oceánem a samozřejmě má vztek na mámu, která onemocněla, která mu "lhala", že se všechno zlepší...
3) smlouvání - víra v nové léky; souhlas, že bude poslouchat Netvorovy příběhy, protože očekává, že Netvor na oplátku pomůže mámě; prosby, ať nemusí vyprávět čtvrtý příběh a vyslovit nahlas svou noční můru
4) deprese - předposlední návštěva mámy v nemocnici, kdy si naplno uvědomuje nevyhnutelnost její smrti, jakkoliv si ji stále nechce připustit a vyslovit nahlas, jako by ji takto mohl zvrátit
5) smíření - jeho příběh vyprávěný Netvorovi, kdy poprvé nahlas přiznává, že si přeje, aby to vše už skončilo; přiznává, že mámu ve své noční můře úmyslně pustil; další motiv smíření je s jeho babičkou, kdy si uvědomuje, že ona prožívá stejné pocity jako on a nakonec smíření u umírající mámy v nemocnici, jíž jen říká, že nechce, aby umřela, ale konečně to dokázal vyslovit, dokud ještě oba měli čas - právě proto jej Netvor donutil k vyprávění čtvrtého příběhu, jinak by si Conor své odmítání a promeškání vyčítal celý život

Opravdu oceňuji hloubku a vztahy mezi jednotlivými postavami (zvlášť, když uvážíme, že se jedná o knihu určenou primárně pro mladší čtenáře), které dokázal Ness zapracovat do tak krátkého příběhu, kde kromě "dialogů" Conora a Netvora jiných zase tolik není. Když ale mezi nějakými postavami jsou jakékoliv interakce, skvěle dokreslují celou atmosféru knihy. Níže jsem si přečetl v komentáři, že v knize chyběla naděje. Podle mě tam však je a až nakonec pohasíná, tak představuje bohužel smutnou realitu života, kdy naše příběhy často nekončívají dobře. Já byl o rok mladší než Conor, když stejná nemoc zabila mého tátu, takže o to knihu vnímám ještě intenzivněji a opravdověji, protože se dokážu vžít do Conorových myšlenek, ať jsou jakékoliv. Oproti Conorovi jsem však onu poslední fázi smíření nestihl a dodnes si říkám, co by kdyby...

Na knize také oceňuji, že se v žádném případě neuchyluje k nějakému strojenému hraní na city, ale působí opravdově, jednoduše, upřímně - a proto tak jedinečně.