Voněly vodou večery přehled
Ladislav Stehlík
Kniha s podtitulem Kniha krajin.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Voněly vodou večery. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Vzpomínáš, stráni má,
na vidin jemný pel,
hyacint anděla?
S klekáním v polích šel,
rozhoupal žitný klas,
šat vánků navoněl -
roso, jak zářilas!
Vzpomínáš, stráni má?
Vzpomínáš, stráni má,
čím vála cudná běl?
Tajemstvím zrála tma,
tvůj básník osaměl,
v dálce se rákos chví,
noc zlatě splývá s dnem,
stesk vůně napoví
o ráji ztraceném -
Vzpomínáš, stráni má?
Vzpomínáš, stráni má,
na soprán v pramenech?
Z dlažby krok zavzlyká,
v travách mě jíti nech -
srdce si nezvyká,
cizota v městských zdech.
Kamení, kamení,
bez konce vězení!
Vzpomínáš, stráni má?
(Podvečírka)
Stále častěji beru do ruky verše Ladislava Stehlíka. Jeho krajina je i mojí krajinou. Při toulkách přírodou Blatenska nejde na jeho verše nevzpomenout. Ale vzpomínám na ně i při toulání historickou Prahou. Vždyť ta mu také byla domovem.
Jako ochutnávka jedna sloka z básně Praha pod sněhem
Těch večerů a chvil, kdy Praha celá
jak dívčí ouško něžně zrůžověla!
Průsvitné nebe kreslí nad portály
podoby světic, věže katedrály --
krmítka ptačí v parcích mezi kmeny
rozšumí křídly soumrak postříbřený.
Čtenářská výzva 2018 - 6. Kniha poprvé vydaná v roce vašeho narození
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Voněly vodou večery v seznamech
v Přečtených | 9x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Knihotéce | 8x |
v Chystám se číst | 2x |
v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
1957 | Básnický almanach 1956 |
1954 | Domove líbezný |
1986 | Země zamyšlená |
1977 | Ladovy veselé učebnice - Savci |
1988 | Ladovy veselé učebnice - Brouci a hmyz |
Pro všechny milovníky jihočeské krajiny i jiných zákoutí naší vlasti. Krásné vzpomínky na něco, co už není a nebude. Přesto si každý z nás nosí v srdci krajinu svého dětství, svůj malý kousek ráje. Přejme si, aby to tak měly i příští generace. Věřím, že dokud dokážeme Stehlíkovým veršům porozumět, dokud rozechvějí struny našeho srdce, nejsme na tom tak zle. Vzpomeňme si na ně, až nám někdo bude tvrdit, že naše líbezná krajina potřebuje novou dálnici, jadernou elektrárnu, montovnu nebo jiné znamení "pokroku". Možná je to důležité – ale ne tak důležité, jako večery vodou vonící, kvetoucí lípa plná bzučících včel, zpěv skřivánka...