Vrak rodiny Tomanovy I. přehled
Vlasta Javořická
Napínavý a na četné dějové zvraty bohatý dvoudílný román Vlasty Javořické zavádí čtenáře do malého města Letnic — což je pravděpodobně spisovatelčina rodná Studená. Mezi místní honorací vyniká rodina stavitele Tomana, která se pozvolna, díky mnoha okolnostem, ocitá na úskalí a stává se vrakem. Ten po dlouhém bloudění Božím řízením přece jen posléze vpluje do bezpečného přístavu. Štěstí všech hlavních hrdinů, zejména dvou líbezných Tomanových dcer, je však draze vykoupeno.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vrak rodiny Tomanovy I.. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Kniha se mi četla dobře,přesto si ji řadím do méně srdcových i když spisovatelku Vlastu Javořickou si řadím mezi svoje nejoblíbenější.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vrak rodiny Tomanovy I. v seznamech
| v Přečtených | 13x |
| v Knihotéce | 15x |
| v Chystám se číst | 3x |
Autorovy další knížky
| 2009 |  Granáty |
| 1998 |  Námluvy |
| 2006 | Můj život 1. a 2. díl |
| 2005 | Bez lásky |
| 2001 | Na Veveřím gruntě |
Proč čtu Javořickou... Protože za pokus to stálo a na "pár stránek na dobrou noc" úplně dobré. V oboru červené knihovny za mne víc než dobré - autorka určitě psát umí a archaičnost jejího stylu je pro mne prima bonus. Ukázka:
- Drahuše je také jednotlivě nevnímala, ani si neuvědomovala modř oblohy a hukot vzdáleného Labe, ona jen cítila nesmírnou rozkoš z toho člověka, který jí pod paží vedl a měl ji rád. Tak došli až do města a k jejímu bytu. Trnka byl trochu rozpačitý a nechtěl s ní dovnitř, ale Dagmar ho vybízela tak nenuceně a s nevinnou prostotou, že si dal říci, slibuje si, že bude velmi rozumný. Paní Pšeničková se představila jako slečnina garde a zvala hosta laskavě do úzkého pokojíčku, který Dagmar obývala. Trnkovi se ulevilo. Nevydá tedy Drahuščinu pověst všanc a sám má také záštitu. S pravým posvátným požitkem vstupoval přes práh dívčí svatyně a bylo mu jako v kostele.
Takže chápeme se.