Vražda se zárukou přehled
Jan Zábrana , Josef Škvorecký
Doktor Pivoňka série
< 2. díl >
V jedné branické vile jsou v létě 1938 nalezeny mrtvoly důstojníka a krásné mladé komparsistky z Barrandova. Vyšetřování případu se zpočátku ujímá inspektor Vodička, který však brzy uzavírá pátrání s tím, že šlo o vraždu a sebevraždu a afektu. Shodou okolností se k případu dostává i doktor Pivoňka, který nachází příliš mnoho rozporných stop zpochybňujících Vodičkovy závěry. Snaží se za každou cenu dopátrat pravdy a odhalit motivy tohoto otřesného činu. V druhém případu zaměstnance detektivní kanceláře Ostrozrak se autorům výtečně podařilo zachytit jak tíživou atmosféru konce třicátých let dvacátého století, tak i četné komické situace v osobním životě jednotlivých protagonistů napínavého příběhu, v němž vše spěje k překvapivému řešení tajemné „vraždy se zárukou“.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vražda se zárukou. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (23)


Pokračování příběhu Jarouška Pivoňky je opět pěkně a čtivě napsané. Tento druhý díl má dvě tváře, proplétá se zde humor hlavních postav a blížící se strašák války. Při čtení některých pasáží jsem si znovu uvědomil jak nejistá doba to musela být. Určitě tuto série dočtu, jsem zvědavý jak Jaroušek bude pokračovat ve svém pátrání u dalšího případu.


Posloucháno jako audio kniha. Zajímavý detektivní příběh, ale já se dost ztrácela v postavách. Celým příběhem prostupuje tíživá atmosféra fašistické hrozby a závěr je opravdu depresivní.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vražda se zárukou v seznamech
v Přečtených | 161x |
ve Čtenářské výzvě | 20x |
v Doporučených | 4x |
v Mé knihovně | 120x |
v Chystám se číst | 29x |
v Chci si koupit | 6x |
v dalších seznamech | 3x |
Poslouchala jsem Michala Bumbálka a nemělo to chybu. Tedy - i když byl děj místy dost komplikovaný a osob jako máku, záhada kolem dvojité vraždy, vyšetřovaná doktorem Pivoňkou víceméně "načerno" v dusném sklonku třicátých let dvacátého století, mě držela v napětí až skoro do konce.
Proč skoro? Finále začalo být natolik překombinované, že - pro mě - ztratilo trochu "tah na bránu". K tomu mi vadila i potřeba shrnout, a to nanejvýš explicitně, jak se vše odehrálo. U Poirota mi to nevadí. Tady ano.