Vražda v End House přehled

14.12.2024

Eh bien, je nutno uznat, ačkoli je zatím pouze náhodně ochutnávání, že příběhy Hercule Poirota jsou vynikající záležitost. Seriálové zpracování s Davidem Suchetem nepočítám. Legendární a nesmrtelné je stejně jako knižní předloha. A tak jsem se při sobotě nechal v tomto případě uhranout Domem na úskalí, kdy Hercule tak trochu je, ale spíš není na odpočinku. Jedinečné šedé buňky mozkové.

Náramně vydařené dialogy, jednotlivé postavy a Poirot pobíhající mezi důkazy v doprovodu Hastingse, který opět příběh vypráví. Věřil jsem si, že celkem solidně sleduju stopy. Dokud mě Christie nevyvedla z omylu, neboť divadlo odehrávající se v chátrajícím domě bylo zápletkou mnohem komplikovanější, než bych se nadál. Ba co víc, ve svém důsledku bylo rozřešení přímo šokující. I po sto letech.

Nechyběl ani vstřícný anglický humor. Ať už se jednalo o závěrečné naplnění Poirotovi (i čtenářovi) zvědavosti, spočívající v touze vědět důvod nadhodnocené ceny za obraz. A nebo následující, opravdu bravurní, pošťuchování chudáka Hastingse, kterým je prakticky každý čtenář:

"Poirote," řekl jsem, "přemýšlel jsem."
"To je cvičení hodné obdivu, příteli. Pokračujte v něm."

"Mon cher, vy vždycky správně reagujete na nesprávném místě."

Přemýšlel jsem, pokračoval a správně reagoval na nesprávném místě, stejně jako byly mé instinkty (téměř) pokaždé mylné=o)