Vraždy na dvoře císaře Rudolfa II. přehled
Rudolf Ströbinger
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/132935/vrazdy-na-dvore-cisa-132935.jpg
3
2
2
Historický román s kriminální zápletkou je situován do doby vlády císaře Rudolfa II. Mladý hrabě Bellini přijíždí v roce 1990 do Čech převzít rodinné sídlo Líchov a hodlá spojit zdejší rodový archív s archívem v zahraničí, kde rodina žila v exilu. V kronice narazí na zmínku o svém předkovi, který sloužil u dvora Rudolfa II. a odjel s ním do Třeboně, kde záhadně zemřel. Bellini se rozhodne vypátrat příčinu této smrti. Pátrání v kronice, archívu i kombinační schopnosti ho dovedou k cíli a po čtyřech stoletích tak může objasnit nevyřešenou záhadu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vraždy na dvoře císaře Rudolfa II.. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vraždy na dvoře císaře Rudolfa II. v seznamech
| v Přečtených | 7x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Knihotéce | 1x |
| v Chystám se číst | 1x |
Autorovy další knížky
| 1991 |  Stalo se v Adventu |
| 1998 | Rudá zrada |
| 1994 | Intimity rudých bossů |
| 2003 | Vražda na zámku Mikulov |
| 1966 | Pobřeží v plamenech |
Přečteno za jeden den, ovšem...
Co se týče údajné kriminální zápletky v linii situované do 16. století, žádná není. Od počátku víme, kdo, a domýšlíme se, proč, chybí napětí a akce, všechno se děje jaksi mimoděk a navíc rozsekané po maličkých kouscích. Na malém rozsahu je příliš mnoho nezajímavých postav, z nichž "ztracený" hrabě Bellini nehraje téměř žádnou roli a dějem se sotva mihne.
Linie z roku 1990, o té je škoda mluvit. Řekněme to tak, že jako archivářka profesí jsem úpěla od první kapitoly. Mladý hrabě přijede na rodinný zámek, který mu byl navrácen zpátky sotva pár měsíců po revoluci (hodně pochybné), a třebaže mělo budovu ve správě 40 let místní JZD, najde tam nedotčenou knihovnu i s rodinným archivem? Nenechte se vysmát. Fungování badatelny archivu, pravděpodobně dnešního Národního, tehdy Ústředního, na ulici Milady Horákové mě celkem pobavilo, obzvlášť situace, kdy zde hlavní hrdina sbalí mladou historičku pod záminkou čtení inventáře. Poněkud mi ovšem zůstával rozum stát i jako pamětníkovi (roku 1990 jsem ještě chodila do školy, ale i tak si živě vzpomínám, že opravdový supermarket byl v té době k vidění leda "za čárou").
Obě dějové linky jsou dost slabě skloubené, dohromady nijak nefungují. Asi jsem čekala cosi jako Akuninův Zlatý tolobas, ovšem počáteční stav, kdy potomek emigrantů přijíždí poprvé do země svých předků a začíná se pídit po letitém rodinném tajemství, je asi to jediné, co tyto dvě knihy spojuje.