Výchova dívek v Čechách přehled

06.08.2024

Po dokončení knihy mám velmi rozporuplné pocity.
- Tyhle knihy jsem nikdy moc nečetl a chápu proč (moc si z toho neodnesu)
- Čtení není plynulé; jednotlivé části (odstavce) nejsou dobře navázány
- Citáty jsou naprosto náhodně umístěné, což plynulost čtení ještě více narušuje
- Některé humoresky by mohly být považovány za vtipné, ale snažit se být vtipný na každém druhém řádku se mi zdá zbytečné
- Hlavní dějová linie je sama o sobě asi v pořádku vzhledem k žánru, ale paradoxní je, že kniha selhává v cíli a popisu, který si sama stanovila, žádné "milostné šílenství a zběsilé kličkování mezi milenkou, manželkou a dcerou" v knize není, týpek má prostě milenku, žena doma sedí jako pecka a brečí a dcera prostě existuje, kniha postrádá jakoukoli dynamiku
- Morálka je velmi na hraně (podvedl jsem svou ženu, lhal jsem o tom, jsem na to hrdý, dokonce se chystám převyprávět příběh a pozdravit všechny z rodiny

Asi budu muset vyzkoušet nejlépe hodnocené dílo tohoto "Mistra" (Báječná léta pod psa), abych zjistil, zda tohle nebyl jen exces.

Ukázka z knihy:
"Ticho!"
Napomenutí tentokrát sice nepatřilo nikomu z mých svěřenců, ale zato způsobilo, že Chvátalová-Suková otevřela oči a poprvé zaznamenala nejen onen skandální fakt, že přibližně třetina žáků třídy VIII. C má na uších sluchátka, ale především tu naprosto nevysvětlitelnou skutečnost, že jejich třídní učitel, nejspíše pod vlivem nějaké drogy, je s tím, jak se zdá, smířen.
"Okamžitě sundat!" zasyčela. K pódiu nasměrovala kajícný obličej.
Průvodkyně nepatrně přikývla.
...
"Zelený!" zvolala do hudby Chvátalová-Suková tlumeně.
"Poslední varování."
Zelený stáhl sluchátka z hlavy a teatrálně vyňal z přístroje i obě tužkové baterie, které si následně zastrčil do nosních dírek. Vypadal trochu jako postava z Hvězdných válek, ale ve své momentální náladě jsem to byl ochoten považovat za zcela legitimní gesto protestu proti Figarově svatbě. Pantomima mé kolegyně však dávala tušit, že se v hodnocení jeho činu spíše rozcházíme.

Opět jsem dal šanci Vieweghovi a opět jsem zklamán. Je to naprostá ztráta času. Po celkem pěkném začátku knihy, který dokázal zaujmout, přišel bohužel střed a pak díky bohu i konec, který mě zbavil utrpení. Bohužel si autor neumí odpustit neustále své rádoby vtipné autorské poznámky a také nás zahlcuje citáty milionů dalších autorů. A pointa knihy? Nevím po slibnem úvodu se vytratila.