Vyprahlé životy přehled
Graciliano Ramos
S Ramosovým vyprávěním dostáváme se do stepí seberovýchodní Brazílie, do země dobytka, sužované však téměř pravidelně se opakujícím suchem. Sucho poznamenává tento kraj a ovlivňuje i povahu jeho obyvatel. Jsou odolní, houževnatí, dovedou snášet hlad i žízeň a poctivě se do nejzazších možností starají o dobytek, který je majetkem nějakého vzdáleného pána. Při své negramotnosti a zděděné pověrčivosti i pokoře si jen pozvolna a zatím neurčitě začínají uvědomovat, že jsou přece jen něčím víc než jedním z pánových dobytčat a jaké křivdy se na nich společnost dopouští. Do prostého a skoro ještě pudového myšlení a jednání těchto lidí dává Ramos hluboko proniknout. Pastevec Fabián se svou manželkou, dvěma klučíky a fenkou jsou hlavními a téměř jedinými postavami tohoto díla a jejich život je zde zachycen v celé své bezprostřednosti, ve svém těsném sepětí s přírodou. Ramos dokázal svým dílem, že těmto lidem nejen rozumíme, ale že se vžíváme do jejich trampot i skromných radostí, že se nám stávají blízkými.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1959 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Vidas Secas, 1938
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vyprahlé životy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vyprahlé životy v seznamech
v Přečtených | 15x |
v Doporučených | 1x |
v Mé knihovně | 12x |
v Chystám se číst | 5x |
v Chci si koupit | 1x |
v dalších seznamech | 1x |
Prej se to odehrává v Brazílii a je to tenký jako tělo vážky. Vím to naprosto přesně, protože jsem v létě viděl na procházce nějakej hmyz a pak na gauči u píva rozhovor s Danem Bártou, kterej fotí tento hmyz a říkal tomu vážka. A to s tou Brazílií jsem si přečetl až tady.
Mohlo by se to klidně odehrávat v Rusku, vzhledem k zabedněnosti místních lidí a demenci vojáků, kterejm zabedněnci říkaj ouřad a ohejbaj před nima záda i když by jim nejradši zakroutili krkem.
Nechápu, jak tam ty lidi můžou přežívat v době opakujících se such, povodní a pobytů v kriminálech. Občas někdo zhasne sám a hlad se zahání morčatama, nebo třeba papouškem. Sebereš děti, dýmku a táhneš kamkoli, kde najdeš opuštěnou chatrč, ze který někdo utekl minulý sucho. Je to tak tenký, že už budu radši mlčet, jinak bych fakt všechno vykecal. Celý je to takový smutný trmácení horkem, hladem, lijákem a nespravedlností. V tomhle kraji by snad přežili jenom švábi, rusové a Lemmy Kilmister.