Vypravěčka z Osvětimi přehled

14.10.2024

Autorka pochází z Londýna a je autorkou více než 40 knih pro dospělé, mládež a děti, beletrie i literatury faktu. Psala také pro mnoho novin, časopisů a webových stránek.

Autorka napsala, že „přestože je VYPRAVĚČKA Z OSVĚTIMI fikcí, má silné kořeny ve skutečnosti. Než jsem knihu napsala, strávila jsem měsíce studiem reálných popisů života v táboře."

Autorka dále uvedla, že se inspirovala autorkou IRENE NÉMIROVSKOU, která byla před válkou nejprodávanější spisovatelkou ve Francii. Jakmile byla země okupována Němci, knihy židovských autorů nesměly vycházet, a to se vztahovalo i na Irene Némirovskou. Autorka doporučuje si přečíst její knihu Francouzská suita.

Další inspirací byla autorka ETTA HILLESUMOVÁ od které si přečetla deník a její dopisy. Bývá přirovnávána k dospělé Anne Frankové. Zemřela v Osvětimi.

Dalším spisovatelem, který inspiroval tento román, byl doktor VIKTOR FRANKL a jeho kniha Člověk hledá smysl. Byl psychiatr, přežil Osvětim. Vyjádřil svůj postřeh, že ačkoli bylo vězňům všechno odebráno, jedno jim nevzali – svobodu zvolit si svůj postoj k životu v lágru. Frank došel k závěru, že ti, kteří byli schopní najít ve svém utrpení nějaký smysl, si navzdory všemu dokázali zachovat vůli žít. Neboli jak napsal Nietzsche: „Kdo má proč žít, snese i každé jak.“

Hlavní postavu je spisovatelka ETTY WEILOVÁ, která bydlí v bytě v Paříži a má výhled na Seinu. Její mamka zemřela v mládí a má tátu, před kterým utekla do Paříže. Ráda jezdí na kole. Jednoho dne se setká s mladým mužem TOMASZEM, který pro Etty představuje osudové setkání. Setkání s Tomaszem bylo kuriózní.

Jednoho dne se Etty dostane do tábora DRANCY v Paříži, kde se seznámí s malou holčičkou DANIELLE a její mamkou. Etty si oblíbí Danielle a toto pouto je oboustranné. Společně odjíždějí do koncentračního tábora Osvětim.

Etta je Židovka. Je spisovatelka a velmi ráda vypravuje příběhy ostatním. Díky jejím příběhům dává lidem naději a odpoutání se od všech hrůz, kterými jsou vystaveni.

V koncentračním táboře se seznamuje s dalšími vězenkyněmi. Mezi nimi si najde také přátele. Vytvoří si přezdívky. Etta je Galetka, Danielle je Koblížek. V Osvětimi se nacházejí dozorkyně, které jsou bestiemi a vyžívají se na lidském utrpení. Mezi ně patří například dozorkyně pojmenovaná ZUBATÁ, anebo RAMPOUCH!

Líbily se mi příběhy, které Etta vyprávěla Danielle a také ostatním vězenkyním. Také se mi líbilo, že Etta dala možnost Danielle, aby popustila uzdu své fantazii a také si vymyslela nějaký příběh. Pousmíval jsem se nad tím, když Etta si vymyslela příběh a Danielle ji neustále skákala do řeči a dotazovala se na různé otázky. Etta se musela krotit, aby nevybuchla, ale nakonec příběh odvyprávěla. Není moc příjemné, když chcete vyprávět příběh a někdo vám neustále skáče do řeči. Samozřejmě posluchači mají právo se dotazovat, ale lépe je si nechat dotazy až vyprávění skončí.

Etta se setkává během 2. světové války s dalšími lidmi, které ji ovlivní v jejím uvažování. Jedním z nich je starší muž SOLLY, který ji vypráví různé příběhy, nad kterými se má zamyslet. Díky němu pochopí hodně věcí a je pro vyprávění jejich příběhů inspirací.

Etta svými příběhy pomohla hodně vězenkyním, aby neztráceli naději, i když bylo těžké se odpoutat od hrůz, ve kterých se každý den nacházely.

Během románu dojde k řadě smutných událostí, o kterých se dočtete. V minulosti jsem osobně navštívil Osvětim.

Zamýšlel jsem se nad tím, jakým způsobem se Etty dostala do tábora Drancy a následně do Osvětimi. Svým způsobem si zavinila sama, že byla zatčena a deportována. Na jejím místě bych si rozhodně dával větší pozor a neupoutával na sebe zbytečně pozornost.

Kniha se četla jedním dechem a nalezneme v ní hodně myšlenek a zajímavých příběhů. Některé z nich byly legrační, jiné k zamyšlení.

Závěr knihy byl hodně dojemný.

Určitě doporučuji knihu k přečtení. Patří mezi lepší knihy, které jsem četl z Osvětimi.

V závěru knihy nalezneme VZKAZ OD SIOBHAN a PODĚKOVÁNÍ.

V knize nalezneme poznámky pod čarou. Kniha má pěkný přebal.

Citáty:

I tak se můžeme před nespravedlností bránit. A když bojuješ z pozice lásky, neskončíš tak, že se otrávíš taky.

Příběh musí změnit jak vypravěče, tak i posluchače.

Láska se nedá měřit na hodiny, Etty, měří se srdcem.

Přátelství, jako je naše, je mnohem hlubší. Nemusíme být spolu, abychom to věděly, protože budeme navždy v srdci té druhé.

Jenže to nám neudělal Bůh, ale lidi. Ale Bůh to dopustil.

Pokud má člověk přítele, který ho podporuje, má být za co vděčný a je to důvod cítit naději.