Vyšehradské fejetony Popelky Biliánové přehled
Marie Popelková
Popelka Biliánová byla spisovatelka a novinářka, aktivní na přelomu 19. a 20. století. Bydlela bezmála padesát let na Vyšehradě a pilně zaznamenávala zdejší pověsti, osudy a místní zvláštnosti. Řada těchto textů vyšla v podobě fejetonů na stránkách tehdejšího tisku. Většina novinových článků však upadla rychle v zapomnění, a proto nyní vychází v reprezentativním souboru knižně. Kniha čtenáři nabízí přehled souvislostí o historii Vyšehradu a jeho podhradí, zároveň může sloužit jako netradiční bedekr pro toulky Vyšehradem. Dozvíte se v ní například, kde všude se popravovalo, kolik je na Vyšehradě studní, jak to bylo s vyšehradským přívozem nebo kde jsou zazděné vchody do skalních chodeb. Kromě své faktografické hodnoty mají Popelčiny fejetony také vysoké literární kvality. Vzletný, místy až lyrický jazyk pomáhá dokonale navodit atmosféru dob dávno minulých. Čtrnáct fejetonů je doplněno devíti linoryty Magdaleny Rutové, které přinášejí osvěžující pohled na současnou podobu Vyšehradu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vyšehradské fejetony Popelky Biliánové. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
jsou to spíše detailní popisy Vyšehradu a nejbližšího okolí; pokud čtenář nezná zdejší prostory, asi se moc nepobaví; autorka často a s despektem zmiňuje tehdy právě probíhající modernizaci Prahy (bourání staré zástavby, prokopání vyšehradského tunelu, rušení přívozů apod.)
z edičního hlediska je to ale mizerná práce, díval jsem se do dobového tisku a jen zběžným pohledem: velmi častá záměna slov (např. v předešlých dobách místo prastarých, Vlatislav místo Vlaslav, roku 1601 místo 1604), volné přetváření odstavců, chybějící text (vypadl řádek) atd. atd., a to nemluvím o nějakých pravidlech jazykových úprav, absenci ediční poznámky atd., takhle se prostě prameny nevydávají
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vyšehradské fejetony Popelky Biliánové v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 3x |
v Knihotéce | 1x |
v Chci si koupit | 4x |
Autorovy další knížky
1992 | Do panského stavu - svazek první |
1981 | Růže z pražských trhů |
2006 | Pověsti vyšehradské |
1995 | Pražské pověsti |
1995 | Do panského stavu - svazek třetí |
Především je to knížka krásně udělaná - graficky, typograficky a z hlediska ilustrací, za což se náleží nakladatelství Take Take Take velká chvála. Obsahově je nutno brát ji spíše jako dobově a individuálně silně podmíněný příspěvek k dějinám, legendám a vnímání Vyšehradu než jako spolehlivý historických pramen. Tak jako i v jiných textech je zde Popelka Biliánová nezřídka poněkud zmatečná a opakující se, stylisticky zbytečně zapeklitá (a archaizující, což ale může mít pro leckoho své kouzlo), snad až přehnaně zaměřená na údajné pohanské, staroslovanské počátky (se všemi těmi svatoháji a modlami na slupích, ale zrovna tohle mě dost baví - arci jako poetický obraz). Přínosem knížky je, že některá v ní pojednávaná témata ovšem, mám dojem, nikdo jiný neotevřel (popř. ne dříve než ona, potažmo ne v takové míře) - kupř. vyšehradské studně a prameny, vinice, přívoz a převoznický domek, sklípky a podzemní prostory - a pak samozřejmě ty všemožné "sousedské" motivy: historky a legendy od místních atp. Nicméně i v tomto ohledu platí, že je to publikace vhodná pro čtenáře, kteří Vyšehrad a jeho minulost dokonale znají, aby se v líčeném prostoru dovedli aspoň trochu zorientovat. Tím narážíme na jisté úskalí: editor skrývající se pod pseudonymem Vyšehradskej jezdec (podle mě poněkud nesmyslně: že takto vede skvělé tematické internetové stránky, na které často chodím, nevnímám jako kontroverzi, ale v úloze editora měl figurovat pod vlastním jménem) měl totiž knihu jednak opatřit vysvětlivkami, v nichž by jednak přesně lokalizoval alespoň ta Popelkou Biliánovou často zmiňovaná místa, jejichž označení dnes upadla v zapomnění - např. dům Polsko, Dubovic dům, všecky ty údajné příbytky katovy atp. (tedy jde-li je vůbec jednoznačně identifikovat), v ideálním případě pak připojit ke knížce (třeba i volně vložený) plánek Vyšehradu a okolí s těmito místy vyznačenými. A jednak měl knihu vybavit zevrubným edičním komentářem, kde by vysvětlil, jaké textové podklady měl k dispozici a co a proč s nimi podnikal. Je-li totiž třeba jen zčásti pravda to, co píše zde níže uživatel los (a asi nemáme důvod mu nevěřit), pak je tu z textologického hlediska řada problémů (dovedu si představit, že editor koriguje nějaké datum či jméno, ale musí o tom čtenáře informovat). Přitom pokud jde o vyslovené překlepy, je jich v knížce jen opravdu nepatrně. Shrnuto a podtrženo: počin bezpochyby záslužný a nádherně vydaný, z obsahového hlediska však spíše zajímavý než spolehlivý a z textového hlediska nejspíš poněkud problematický.