Vyznání lásky přehled
Jaroslava Jiskrová
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/272566/bmid_vyznani-lasky-dGj-272566.jpg
5
3
3
Antologie milostných dopisů. Amor jako tajemník lásky a český galanthomme : nejúplnější sbírka milostných dopisů pro všeliké případy s navedením, kterak ve společnosti se chovati jest, jakož i s doplňkem obsahujícím milostné básně, akrosticha, verše do památníku, společenské hry, květomluvu a.t.d. /
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vyznání lásky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Četla jsem jako dívka. Mnohé jsem v tu chvíli ještě nemohla pochopit, mnohá krásná slova jsem se naučila zpaměti...
Po letech otvírám a čtu znova. Znovu jsem tou dívkou, která čeká na svá první vyzvání lásky.... To je kouzlo knih.
Na začátku knihy jsem si myslela, že si jen tak počtu v zamilovaných dopisech známých osobností. Jak jsem se spletla. Nejen, že hodně jmen jsem neznala, ale četba byla víc než zajímavá. Dopisy jsou doplněny krátkými údaji o pisateli, takže dopředu víte, jak která láska dopadla, jestli byla šťastná, nebo nešťastná. Nad některými dopisy jsem se dojímala, nad některými skoro plakala. A to přiznávám, že četbu zamilovaných románků zrovna nevyhledávám. Ovšem vyznání lásky Jiřího Wolkera nebo Bohumila Kubišty, kteří brzy poté zemřou, ta dovedou zabolet u srdce. Nebo dopisy dívek vojákům, kteří si je již nemohou přečíst.
Ke konci knihy je dopis VZPOMÏNKA NA TEBE od Julia Rosenberga manželce Ethel. Napsal jej po vynesení rozsudku. Tehdy jsem nedokázala číst dál. Musela jsem knihu odložit. Zbytek jsem dočetla až za dva dny. Na tento dopis budu myslet ještě hodně, hodně dlouho.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vyznání lásky v seznamech
| v Přečtených | 4x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 5x |
| v Chystám se číst | 2x |
Solidní výběr čítající rovných 100 dopisů. // Řazeny jsou chronologicky dle data vyhotovení, přičemž jednotlivé faktografické úvody, s nimiž dopředu poznáte, kdo komu psal, co se tou nebo onou dvojicí stalo, dopisům nijak nepřekáží. Naopak. Lze z nich odvodit stáří pisatelů, lze se jich dobře chytit a pátrat dál, víc do hloubky… // Chválím rovněž nápad autorky vytvořit dvoj-medailony (či jak bych je měla nazvat) aneb dopisy jeho i její hned za sebou. To byla příjemná změna. Příjemná a důležitá, která bezpochyby vzájemnou vášeň viditelně vyvážila, ještě na chvilku prodloužila.
…takže ač nemám ponětí, jak vypadají karbunkulové oči, jak tvrdý je pád na kamenné dláždění logiků, vím, jak vypadá červánkové večerní nebe, stříbrotoká Vltava, jak těžké je v sobě zapříti toho silného ilusionistu. Chápu to. // A jestliže Nočnípták před šesti lety ve svém komentáři vyzdvihovala muže-pisatele, já vyzdvihuji ženy, neboť jejich vyznání, jejich láska tvoří pětinu knihy. // Krásné. Překrásné! Dávám maximální počet hvězdiček.
Pisatelkami jsou:
- Esther Vanhomrighová (1690-1723)
- Julie de Lespinasse (1732-1776)
- Susette Gontardová (1769-1802)
- Caroline von Günderodeová (1780-1806)
- Henriette Vogelová (1777-1811)
- Juliette Drouetová (1806-1883)
- Natálie Alexandrovna Zacharinová (1817-1852)
- Antonie Reisová (1817-1852)
- Elisabeth Barrettová (1806-1861)
- Anna Kavalírová (1825-1893)
- Bohumila Kratochvílová (1852-1887)
- Marina Kailová (1857-1941)
- Kamila Schönfeldová (1858-1920)
- Zdenka Braunerová (1858-1934)
- Gabriela Zapolská (1857-1921)
- Katherine Mansfieldová (1888-1923)
- Albertine Sarrazinová (1937-1967)
-----------------------------
ÚRYVEK:
(…) Vedu život zcela nový, tichý jako v klášteře a je mi to skorem milý pocit, žít tu tak tiše jako ztracená, v tom Babylónu ; snad kdybych tu zemřela náhle, teprv za několik dní by to pozorovali. Má ten pocit zvláštní pro mne kouzlo! Nechci, aby o mně lidi věděli, nechci, aby se kdo o mne staral. A jak se Vám vede? Není to otázka smělá? Snad vůbec ani na mé psaní neodpovíte, snad je zahodíte do ohně, jen jak spatříte na obálce mé písmo. Vím, že Jste z těch, jenž těžce zapomínají a těžce odpouští ; a to mé poslední psaní bylo, jak sám Jste řekl, bezohledné. Teprve dnes vidím, že Jste měl pravdu, že bezohledné bylo, ale psala jsem je v takovém zoufalém záchvatu, že mne až srdce bolelo a nedovedla jsem to jinak. Věděla jsem, že Prahu opustit musím, a bála jsem se, že Vás již neuvidím. Proč jsem mlčela? Ach, povím Vám to proč. (…)