Vzbura anjelov přehled
Anatole France
Vzbura anjelov nie je román vo zvyčajnom zmysle. Je to veľkolepá alegorická satira, v ktorej sa skutočnosť prepletá s bájou. Hlavná postava Arcade, anjel strážca mladého šľachtica, študuje v knižnici svojho „chovanca“, kde sa dočíta o vzbure anjelov „pred začiatkom vekov“ proti Hospodinovi, a začne organizovať novú vzburu medzi padlými anjelmi, žijúcimi na svete ako normálni ľudia. Poučený bibliou i exaktnými vedami prichádza k poznaniu, že teokratická tyrania, víťazstvo Stvoriteľa nad pohanskými božstvami zbavilo ľudský život krásy a šťastia. Preto pre vzburu proti nebu získava i Lucifera. No ten sa tohto podujatia napokon vzdáva z obavy, že by sa jedna tyrania nahradila tyraniou novou. Román vychádza z poznania dlhej ľudskej histórie i človeka ako takého – mýtus nadväzujúci na rozprávanie biblie, v ktorom sa striedajú prvky groteskné s filozofickými úvahami o mnohých javoch ľudského života.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1951 , Slovenský spisovateľOriginální název:
La Révolte des anges, 1914
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vzbura anjelov. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
Vzpouru andělů jsem dočetla s námahou. Takto psaná satira mi nesedne (obecně si satiru moc neužívám), postavy nejsou plnokrevné lidské bytosti, ale pojízdné stojany, a pokud jde o mě, beletrie je tu zbytečná. Nepůsobí. Nedokážu si vybavit jedinou osobu nebo dějovou situaci, která by ospravedlnila, že se France místo eseje rozhodl napsat krásnou prózu. Podobný pocit jsem měla nedávno ze Strindbergových Manželských historií. Pocit, že nečtu knihu objevující lidský život, ale že pozoruji zrcadlo, které si autor vyrobil sobě na míru, aby se v něm mohl zhlížet. Mnohé Strindbergovy postavy alespoň dýchají a dýchají bohatěji, i proti jeho tezím vyjádřeným v předmluvách. Zato France by se, dle mého, mohl klidně omezit právě jen na nějakou tu předmluvu, a knihu vynechat.
Zpočátku zaujala alespoň smyslem pro humor (tak trochu WTF, jak by se dnes řeklo), ten ale začal velmi brzy unavovat. Za pamětihodné tak prohlašuji jen kouzelné přirovnání z úvodu osmé kapitoly "v níž se mluví o lásce; což se bude zamlouvati, neboť povídka bez lásky jest jako jelito bez hořčice".
Zklamalo mě, že autora nenapadlo při adorování antiky a rozkoše a inteligence aspoň vteřinku pomyslet na otrockou práci všech těch neprivilegovaných.
Knížka má v sobě rozhodně spoustu zajímavých myšlenek, takže stojí za to, si jí přečíst.
Nicméně je pravda, že chvílemi se to nečetlo úplně dobře, především proto, že tam bylo celkem hodně jmen, která se mi pletla.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vzbura anjelov v seznamech
v Přečtených | 44x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Doporučených | 6x |
v Knihotéce | 62x |
v Chystám se číst | 28x |
v Chci si koupit | 2x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1954 | Ostrov tučňáků |
1975 | Vzpoura andělů |
1966 | Historie našich dnů |
2004 | Nejlepší psí příběhy |
1914 | Bohové žíznějí |
Srovnám-li Ostrov tučňáků se Vzpourou andělů, pak to pro Vzpouru dopadá dost bledě. Nic, co by mě opravdu zaujalo, až na několik vtipných sentencí. Možná je to tím, že postavení a vliv Katolické církve se od doby napsání tolik změnilo. Ve své době mohl France vidět ideál v antickém Římě; problém je v tom, že zdálky vše vidíme jako ideál či jako Zlatý věk, a pak se nám dobře kritizují současné nedostatky. A klady nevidíme. Ostatně France by se myslím hodně divil, kdyby viděl uskutečnění socialismu v praxi. Možná by psal v kriminále.
Ono je lehké propagovat ideály, leč rozpoznat v nich iluze, to fakt není jednoduché.