Vzestup Endymionu 2 přehled

02.08.2024

(SPOILER) Za překlad by si Vzestup Endymionu II zasloužil spadnout na tři hvězdičky (už ten název by měl být správně "Endymionův vzestup", zase tu straší "hudba koulí" místo hudby sfér a podobně), ale na pět by to stejně nebylo ani s dobrým překladem, protože... Simmons je prostě grafoman, cpe tam fůry osob a lokací, které si nemáte šanci zapamatovat a jsou i zbytečné. Konec byl, díky všem těm skokům v čase snadno předvídatelný, rozuzlení Štírova původu/stvoření ve vztahu ke Kassadovi, hm... trapné. Přesto dávám čtyři hvězdy, sice nedokážu pojmout úplně všechny provázanosti (což asi i málokdo, vzhledem k množství textu celého Kantosu), ale to co jsem pochopil, je vcelku impozantní. Vážně to měl takhle promyšlené od začátku? Anebo improvizoval a postupně navazoval na to, co předtím rozehrál bez vysvětlení? No, i s výše uvedenými výhradami hodně čtivé, i když ne pro každého. Jsem zvědav na další Simmonsovy počiny.

05.11.2021

Je možné označit druhý svazek rozděleného Vzestupu Endymionu přívlastkem „triumfální zakončení Hyperionské série“? Troufám si říct, že ano. Alespoň mě tato poslední část cyklu vzala na nonstop trip, z něhož jsem se nedokázal vymanit, dokud jsem nedosáhl závěrečných titulků. Simmons tady drásá i hladí, a obojí dělá velezkušeně a s noblesou. Někomu může připadat finálový zápas za právo zvolit si vlastní budoucnost patetický, mě ale dostal a užil jsem si ho na 100%, dokonce i se slzou v oku. Jak už slibovala synopse prvního svazku, odkryjí se nám zde všechny záhady a pochybnosti, které jsme si snad přinesli z dřívější četby. Nevracíme se však pouze k tajemstvím z Endymionu, nýbrž zabrousíme až ke kořenům hyperionských Hrobek času, kde jsme potkali původní účinkující. Simmons spojuje nitky a váže poslední uzly, aby tapisérie byla úplná a dokonalá. Je nakonec úplně jedno, že nejspíš každý už dávno uhádl vyvrcholení klíčové zápletky, ke kterému se Raul Endymion ne a ne dopracovat, když je tak krásně konejšivé a sentimentální. Vzestup Endymionu si už nenechal zadní vrátka pro navázání dalších dílů (samozřejmě nikdy neříkej nikdy), a je to jen dobře. Příběh je celistvý a uzavřený. Jsem moc rád, že jsem ve světech Hegemonie člověka a později Paxu pobyl a poznal jeho hrdiny. Někdy se sem bezpochyby vrátím…