Vzpomínka na Zemi 1-3 (box) přehled

12.08.2024

Je vzácné, aby kvalita trilogie s díly stoupala, ale Liou Cch-Sinovi se to podařilo. Má to drobný háček. Auto nepíše beletrii, splétá vlákna. Tká goblén lidské civilizace ve vesmíru. Že si je toho vědom koneckonců sám v jednom příměru naznačil. Pokud přijmete tezovitost děje a nastíněných dějin, pokud se dokážete smířit s postavami jak z eposu (např. udiví nulová sexualita, pominu-li jedinou scénu z Temného lesa, která ale byla i tak silně specifická), pokud vám nevadí soudružskost a jedinec jen jako kolečko ve stroji společnosti i dějin (imho silně orientální pohled) a časté nadřazení "dobra" společnosti nad dobro vlastní či dobro rodiny a necháte se jen opájet logikou a zajímavými premisami vývoje a jejich následným vyústěním, pokud máte rádi rébusy a přemýšlíte, kam ta či ona situace v knize povede, jste na správné adrese. Ale pokud ne, tak vari vari. Vzpomínka na zemi je dílo, které nutí k zamyšlení, provokuje mozek a myšlení, i kdyby jen k odargumentování nesouhlasu, nutí googlit, nabízí neotřelý pohled na vesmír a místo lidstva v něm. Ale je skutečně spíše kronikou, eposem, tapisérií než čtivou beletrií s uvěřitelnou zápletkou a živoucími postavami.

Předem komentáře bych rád předeslal vzkaz zdejším despotům, že hvězdičky neuděluji a přijde mi naprosto stupidní po čtenářích vyžadovat hodnocení hvězdami, aby mohli komentovat. Kdo chce se znát mé hodnocení knih, ať si přečte komentář. Hodnocení hvězdami má nulovou výpovědní hodnotu, a to zdejší tuplem.

Jak začít... Přelomová scifi? Asi; scifi nečtu, nejsem tedy cílovou skupinou, nicméně paběrkování v už tak hodně přebraném a ničím neinovativním fantasy háječku mě nebaví, tak jsem zkusil něco, o čem čtenáři science fiction freneticky pějí ódy. Ze své pozice tedy nemohu srovnávat s jinými žánrovými díly, hodnotím čistě dojem bez přesahu do vod žánrové tvorby.

Se sérií, mám několik zásadních problémů. Prvním je političnost , která mi neskutečně pila krev. Pokud jste zarytým komunistou, myslíte si, že společnost (rozuměj vláda lidu, protože strana to za vás samozřejmě ví lépe) vám může bezostyšně rozkazovat, konfiskovat věci, kázat o morálce ve prospěch lidstva, i kdyby to mělo znamenat zánik všech jen proto, že to je správné, protože to platí pro všechny stejně, případně rovnou popravovat za jiný přístup k problému, jste na správné adrese. Pokud vás lákají průpovídky o výhodách kolektivismu a obětování se pro společnou myšlenku, s chutí do četby.

Druhou výtkou k autorovi je to, že mi byly postavy neskutečně nesympatické. Bylo to hlavně tím, že se chovaly zcela iracionálně a za celou sérii jsem si neoblíbil jedinou postavu kromě moderátora „dosaď si libovolné čínské jméno, stejně se to nedá zapamatovat". Celý třetí díl je potom fokalizován na fyzičku „dosaď si libovolné čínské jméno, stejně se to nedá zapamatovat", která na sedmi stech stránkách třídavě spí (hibernuje), nebo není schopná udělat jediné důležité rozhodnutí, a tak se vláčí od problému k problému až na konec všeho. Doslova. Když už se pro něco rozhodne, jedná ve jménu lásky, dobroty, spravedlnosti a blá blá blá. Jediná logicky se chovající postava je výše zmíněný moderátor a Wade (hele, světe, div se, normálně znějící jméno; ale k tomu později), kterého autor za jeho rozhodnutí nechá popravit a ještě se u toho samolibě směje, jak to tomu zlému Wadovi spravedlivě spočítal. Všechny postavy jsou nesmírně ploché, nevyzařovaly ke mně žádné emoce, se kterými bych se mohl ztotožnit. Vyjímku tvořili právě zmíněný moderátor a Wade, který ale nedostal žádný prostor, kromě toho, kdy na něj vypravěč ukazoval prstem, abychom nezapomněli, že za vše může on.

Je na čase se přestat vztekat, ale neodpustím si ještě jedno dloubnutí. Ze svého drzého europocentrického hlediska mi autorova čínská sebestřednost způsobovala až ekzém. Američani (Evropa + Amerika) = zlí, Rusové a Číňani (Asie) = dobří. Afričani nebo latino se v knize raději nevystupují, asi se nehodili autorovi do jeho geopolitického černobílého vidění světa.

Přese všechno výše vyblité má kniha co nabídnout. Množství předestředných filozoficko-astronomických problémů je naprosto fascinujích. Celý koncept temného lesa mě uchvátil a o mnoha etických a jiných otázkách představených v knize se s kamarády u piva velmi rád pobavím znovu a zase. Stejně tak je velmi zajímé si rozšiřovat vědomosti na poli fyziky, astronomie a inženýrství. Díky knize jsem konečně pochopil věci jako přechody mezi dimenzemi, Dopplerův jev, funkci kvantových počítačů a spoustu dalších vědomostí, které jsou mi sice k ničemu, ale teď se můžu tvářit chytře. Schválně, víte, co je to fraktál? :D

Z jazykového hlediska mi kniha nepřišla ničím zajímavá, stejně tak mě nezaujala svým vypravěčem, jednoduše mi v hlavě z profesionálního hlediska utkvěla jen jediná věc - Válka s mloky. Proč to sem tahám? Protože horizontální členění díla mi připomnělo právě Čapka. Kniha je dělena do kapitol, které jsou pravidelně prokládány texty publicistického formátu, přepisy rozhovorů, komentáři vypravěče. Což je i poslední věc, kterou sérii hodlám vyčíst. Je to její neskutečná rozplizlost, ve které se ztrácí jakákoliv gradace, budování příběhu a vztahů mezi postavami. Autor se snažil předestřít v globálním měřítku problematiku střetu civilizací a jeho megalomanská mysl se odmítla uskromnit, takže nakonec doskáčeme až na úplný konec vesmíru a nějaká kontinuita mezi postavami, kterou jsem si stejně nezapamatoval, se naprosto ztrácí. Korunu tomu dodávají finální kapitoly, kde je hlavní „milostný" motiv třetího dílu postaven na hlavu úžasnou ukázkou pragmatismu autora. "Už se s ním nikdy neuvidím? Nevadí, zůstal tu se mnou další borec, kterého ani neznám, ale udělá mi dítě a lidstvo bude pokračovat." Na čtenářském patře zbývá pocit jakési jalovosti. Jako když si uvaříte vynikající, dlouze tažený hovězí vývar a ve finále hrnec dopustíte horkou vodou z kohoutku. Eh.

Takže ve zkratce. Sérii má smysl číst kvůli milostné lince moderátora ve druhém díle a podnětným myšlenkám ohledně vesmíru, navíc pokud jste dostateční političtí flegmatici nebo komouši a flagelanti, bažící po rozvleklých a ke konci repetetivních popisných pasážích stále stejného, knihu si i naplno užijete. Takhle si série zaslouží jen dva Leniny z pěti.