Vzpomínky malostranské přehled
Marie Klečacká-Beyly
Memoáry francouzské lékařky českého původu patří do bohaté tradice „vzpomínek lékařů“, jejíž linii lze sledovat od Thomayera a Vondráčka až třeba k Bedřichu Placákovi. Dalším momentem vymezujícím autorčiny životní příběhy je jedna z tragédií moderní doby: emigrace, nemožnost žít ve vlastní zemi. V neposlední řadě jsou ovšem tyto vzpomínky, v titulu předznamenané nerudovskou aluzí, vymezeny autorčinými setkáními i střety s řadou významných osobností: kromě řady předních reprezentantů české medicíny se zde setkáváme např. s Janem Werichem, překladatelkou Zdenou Wattersonovou, filosofy Karlem Kosíkem a Milanem Machovcem. Ovšem „ústřední postavou“ se posléze stává básník a filosof Zbyněk Fišer neboli Egon Bondy, legenda českého undergroundu, jehož důvěrnicí a „rodinnou lékařkou“ byla autorka po mnoho let. O životě a díle Fišera-Bondyho je zde podáváno velmi osobité svědectví, které je však vzdáleno jak obdivné idealizace, tak jednostranného odsudku, a navíc je podloženo citacemi z Bondyho dopisů. Rovněž svět českého disentu, Charty 77 i „podzemní kultury“ je nahlížen prizmatem setkávání s Bondym: zajímavé je např. autorčino svědectví o vztahu Fišera-Bondyho k Václavu Havlovi. Pozoruhodné jsou však též autorčiny často vyhroceně subjektivní, silně kritické glosy ke společenskému a politickému dění jak v Československu, resp. České republice po roce 1989, tak ve Francii let osmdesátých a devadesátých, a rovněž reflexe z častých autorčiných cest po Evropě – zejména z návštěv postsovětského Ruska.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vzpomínky malostranské. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Paměti Marie Klečacké-Beyly jsou dílem lékařky, která se po dvacet osm let stýkala s Egonem Bondym (kterého oslovuje "Fišer") a s jeho milovanou Julií, a to od roku 1973 do roku 2001, kdy se po roztržce přestali stýkat. Není to dílo nijak zvlášť beletristické, autorka vypisuje své vzpomínky prostě, avšak se zaujetím. Má-li někdo chuť nahlédnout do života filosofa-básníka Egona Bondyho jakožto do života často protivného a sprostého Zbyňka Fišera, jsou pro něj Vzpomínky malostranské tou správnou volbou. Chvílemi mi byl značně protivný způsob psaní paní doktorky (a to jak její striktně lékařský-vědecký pohled na věc, tak její opakující se a často zmiňovaná obětavost hraničící buďto s její blbostí, nebo prostě jen s vypočítavostí), chvílemi mi byl značně protivný sám Fišer. Nicméně kniha je zajímavá, zejména pro to, že takových publikací o životě Bondyho moc není (těžko říct, jestli "bohužel" nebo "bohudík"). Přestože mi autorka moc sympatická není (naopak její názory na umění, český underground, společnost a politické dění se mi mnohdy spíše příčily), a ruku na srdce - sám Bondy je mi teď sympatický o něco méně - četby rozhodně nelituju, naopak. Už třeba i pro to, že nabízí několik otázek: fakt byl Bondy takové sebestředné hovado neschopné fungovat v praktickém životě? Ovšem v souvislosti s tím se hned vyskytuje i další otázka: co vedlo Marii k tomu, aby napsala zrovna tyto memoáry? (Upřímně pochybuji o tom, že kniha vznikla kvůli autorčiným nespočetným cestovatelským zážitkům, kterými jsou "vyplněny" návštěvy v Nerudově ulici č. 51 a v Bratislavě.) // Kniha není bulvárním plátkem, i když se to z výše uvedeného může zdát, ale komentář píšu čerstvě po dočtení a jsem tak trochu pod vlivem podivně naladěných emocí.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vzpomínky malostranské v seznamech
v Přečtených | 4x |
v Knihotéce | 3x |
v Chystám se číst | 3x |
v Chci si koupit | 1x |
Unikátní kniha - takhle se odkopat a nechtíc o sobě do detailu vylíčit, jaká jsem vypočítavá svině, to se jen tak nevidí.