Vzpomínky na Bosnu přehled
František Valoušek
Vzpomíky moravského četníka v Bosně ( 1902-1918 )
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vzpomínky na Bosnu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Opravdu poutavé deníkové zápisky pořizované po neuvěřitelně dlouhou dobu (a to se jedná pouze o jejich stručný výběr). S Google Earth a dobovými fotkami po ruce to byl ještě lepší zážitek.
"Celá Bosna i její lid je jedinou velkou hádankou. Tak primitivně a s tak malými nároky na životní úroveň snad nežije žádný jiný národ v Evropě a přitom je bosenský lid šťastný, spokojený, veselý, zdravý a dožívá se velmi vysokého věku."
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vzpomínky na Bosnu v seznamech
v Přečtených | 8x |
v Knihotéce | 3x |
v Chystám se číst | 2x |
Chcete vědět, jak to dopadne, když do tří četníků uhodí blesk a oni to přežijí? Nebo jak se z živého člověka vyndavá malý had, který mu do útrob vleze ústy ve spánku? Jak je lehké si zahalené ženy splésti s medvědem :), nebo jak dopadne stížnost ješitného duchovního, jak vtipně se zatýkají dvě Cikánky - čorkařky... jak probíhá cesta na dovču, slouží-li člověk v Bosně a je-li z Čech a Moravy :), tedy z Rakouska-Uherska, pardon, zatím. Jaké dovednosti by měl takový strážce mít? Nejen umět třeba postavit včelín (i s včelkami hezká historka), ale mít i potuchy z oblasti gynekologie a porodnictví? Jak vnímá člověk té doby mocensko-politické čachry a jak je občanská válka na Balkáně na spadnutí vlastně pořád. Kulturní rozdíly mě zaujaly, také popisované charakteristiky jednotlivých etnik. A také ne vždy nepřátelský přístup "domorodců" k lidem jiných národností.
Autor ovšem nepopisuje jen historky, dejme tomu vtipné, ale i vraždy a různá bezpráví páchaná v místech, kde sloužil. Jazyk knihy je takový věcný, místy právě s náznakem humoru.
"V nohách mám už tisíc mil," to by o sobě autor klidně mohl říct. Za dobu své četnické kariéry totiž dost chodil. A to jakože hodně. Od města k městu, od vsi ke vsi, stanice ke stanici - desítky kilometrů. To není ovšem to jediné, co mě zaujalo.
V úvodu je psáno, že současná podoba knihy je výcucem z více jak devíti tisíc stran rukipisu. Hrozně ráda bych si to přečetla celé.
Vypovídají o dalším životě, který bychom jinak neznali. Přemýšleli jste někdy nad tím, kolik příběhů mine ten váš? Kolik životů je odžito ve stejném čase, aniž by vás kdy napadlo, jak rozmanité mohou být? Příběh zasahuje do doby, o které by mi neřekli už ani příbuzní, jednoduše proto, že z té doby už nemám vzpomínky svědků, abych tak řekla.
Navíc prostředí Balkánu před sto lety bylo pro mě docela neznámé... Za mě rozhodně dobře strávený čas.