Vzpomínky námořníka 1. přehled
Radomír Novotný
Bezprostřední zážitky kapitána dálné plavby. Formou dopisů a vzpomínek přibližuje autor svou kariéru od studií na námořní škole ve Varně až po velitele několika lodí Československé námořní plavby. Publikace představuje naprosto jedinečné svědectví o době a podmínkách, za nichž se plavili českoslovenští námořníci v druhé polovině minulého století. Přibližuje provoz tehdejšího obchodního loďstva a dává nahlédnout do zákulisí nejen námořnického života. V knize nechybí ukázky plavidel, na nichž autor křižoval moře a oceány, a v příloze publikace jsou zachyceny rovněž osudy posledních lodí Československé námořní plavby po jejich nešťastném rozprodeji privatizačním pirátem Koženým.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vzpomínky námořníka 1.. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vzpomínky námořníka 1. v seznamech
v Přečtených | 1x |
v Knihotéce | 2x |
Autorovy další knížky
2014 | Vzpomínky námořníka 1. |
2016 | Vzpomínky námořníka 2. |
2017 | Vzpomínky námořníka 3. |
Radomír Novotný byl kapitán lodí České námořní plavby. ČNP je sama o sobě zajímavá část historie, kdy stát, který nikdy neměl moře vlastnil docela početnou flotilu velkých nákladních lodí. Dokud je Klaus s Koženým neukradli. Tahle kniha je poskládaná z dopisů, které Radomír Novotný psal už od studií v Bulharské Varně. A není jich málo a jsou přesně datovány, takže fungují jako skvělá dokumentace života člověka, který se v době hluboké totality padesátých let rozhodne stát kapitánem lodi a procestovat celý svět. Jak je vidět v názvu, tak se jedná o první část, myslím, že končí někdy v šedesátých letech. Taky určitě potěší každého milovníka námořní dopravy, protože autoři si dali práci s přidáním spousty fotografií a kreseb lodí i se stručným popisem. Za to musím dát hvězdičku navrch.
Každopádně ale na můj vkus laika je kniha přece jenom trochu moc dokumentační a ocenil bych spíše spojení obou částí s tím, že by se vybraly pouze dramatičtější pasáže.