Zabíječ lidí přehled

I tento komentář píši s celkem dlouhým odstupem od čtení, takže jej berte jen z části vážně. Chystám se v brzké době jít číst dalšího zabíječe a u té příležitosti jsem si povšiml, že mi u několika komentář chybí (což má úzkostlivá dušička nezvládá).

Šel jsem toho času do čtení této knihy s jistým skepticismem, což mi možná dopomohlo k tomu, že se mi později tolik líbila. Zápletka je na první pohled poněkud záhadnější, než jak tomu bylo u většiny Zabíječů a to jí dodává ráz jisté originality.

Ač jsem je také viděl rád, fakt, kolik starých postav Long do knihy zatáhl do jité míry opět podtrhuje skutečnost, že jeho vyprávění stále ještě není úplně svébytné. Za mě knihu potahala hlavně Ulrika, se kterou Long pracuje výborně, jak ukázal v budoucí trilogii (Z krve zrozená, V krvi zakalená a S krví spjatá, což jsou všechno zkrátka skvělé knihy, myslím, že jsem je všechny přečetl v maximálním rozsahu dvou dní.), která, po mém soudu, patří k tomu nejlepšímu z Warhammeru.

Krom toho, že se kniha dobře čte a toho, co jsem již napsal už snad nemám co říct. Až na jednu věc. Možná je to jen zbožné přání a zcela si vymýšlím, ale zdá se mi (prosíííím), že onen poslední soboj, který je tu předmětem velké kritiky a který je, nebojme si to přiznat, dost zvláštní je aluzí na Hugovo Devadesát tři. Dost mi to připomíná souboj hraběte (nebo co on měl za titul) Lantenaca na lodi. Ten souboj je veden s kanónem, který se v bouři na lodi odpoutal a začal dost šíleně likvidovat podpalubí. Ale kdo ví.