Wetemaa: Kniha osudu jedenácti družiníků krále Gudleifra. Díl 1., Družiníci přehled

07.03.2024

Líbily se mi jednotlivé příběhy družiníků i jejich spojení do příběhu velkého. Také oceňuji, že se autorka nesnaží kopírovat Tolkiena a nesklouzává do pohádky. Těším se na další díl.

05.10.2022

6. a 7. díl série Wetemaa (nebo 5. a 6. pro ty, kteří nepočítají Hrútvang) mám v podobě 4 svazků a protože příběh navazuje a přečetla jsem je rychle po sobě, budu je hodnotit jako celek na ***, i když druhá část mi třeba přišla slabší.

Ze začátku jsem byla nadšená. Příběh na malém prostoru obsahuje hodně postav, ale věnuje se jim v samostatných linkách, takže se v tom čtenář neztratí, ani když se na čtení zrovna úplně nesoustředí. Všichni hrdinové jsou sympatičtí a nabyla jsem dojmu, že je to kniha pro mladší čtenáře, takové to dílo, které doporučíte někomu, kolem mezi 10 a 14, kdo začíná pomalu pošilhávat po knihách pro dospělé.

Pak ale přišla druhá část, která svým tempem určitě byla spíš pro mladší a svým obsahem už moc ne. Asi bych svému dítěti nedoporučila knihu, kde je čest (byť čest krále) stavěna nad vše ostatní. Kdybych to psala já, příběh by zřejmě skončil tím, že královna zabořila králi do boku dýku až po rukojeť a velmi pomalu s ní otáčela a možná ho ještě tu a tam bodla, což se z pro mě nepochopitelných důvodů nestalo. Nevím, zda autorka měla inspiraci v nějaké historické události, pravděpodobně ano, ale pokud by kniha byla primárně pro mladší čtenáře, asi bych dala přednost apelu na něco jiného než je dodržení slova a pokud jsou cílovou skupinou dospělí, tak je celkové zpracování zase zbytečně stručné a pohádkové. Podobně v poslední části mě zase úplně nesedlo, že jistý kentaur učinil jistou věc a jeden dotčený lesní mužík jen pokrčil rameny a nikdy se k tomu už nikdo nevrátil, ačkoliv odekletí bylo důležitou součástí příběhu. Už to, že se zmiňuje zabití lidožroutů a nikdo se nezamýšlí nad tím, proč se to nestalo hned po smrti jejich původního majitele. To je díra, že by jí prolezla bachyně s deseti selaty. Celkově je Návrat pěkná část příběhu, ale ti nepřátelé, kteří jsou nepřátelé "prostě proto", i když jimi evidentně být nemuseli... toho si čtenář všimne. Potěšilo mě, že v závěru jsou stručně vylíčeny životní osudy družiníků i jiných významných postav.

Třetí a čtvrtá část mě bavily, ale zase mě celkově utvrdily v tom, že je to pro dospělé a tak nemůžu při hodnocení až tak přimhouřit oči nad různými momenty, kdy se mi něco nepozdávalo.

Mou oblíbenou postavou je určitě Caradac.