Z jabkenické myslivny přehled

30.09.2020

Knihu jsem četla jako malá 12-13 letá holka a naprosto mě fascinovala. Možná i díky své sestře, která hudbu studovala na brněnské konzervatoři jsem k vážné muzice trochu přilnula a do dnes mám moc ráda, když se ve Stavovském divadle usadím a kochám se nejen krásou divadla, (které mám naprosto nejraději ze všech našich divadel, protože tam na mě dýchá minulost ze všech koutů) ale i muzikou. Vidím tam za dirigentským pultem nejen Smetanu, cítím tam naše národní dědictví.
Ke knize jsem se vrátila jako dospělá . A ouha, najednou jsem uvízla ve svém současném světě a už jsem se nedostala přes dospělácký náhled. Přesto, že je kniha napsána velice poutavě, trochu tam cítím určitou naivitu dětství. Tu samozřejmě máme ve vzpomínkách na dětství všichni, přesto bych asi knize ubrala na hodnocení. Ale neudělám to už proto, že knihu určitě doporučím vnoučatům, až budou vnímat naši , českou, kulturu. Smetanovo rodiště jsem prošla nesčíslněkrát v životě, protože pocházím z města nedaleko Litomyšle , nedávno jsem byla po letech i na zámku, kde nás provedla paní průvodkyně po domě , kde se Smetana narodil ( mimochodem, trošku se paní ztrácela ve výkladu a přestože byla velice milá, chyby v jejím výkladu byly do očí bijící...) a po procházce Litomyšlí musím opravdu toto město mládí pana Smetany ( a pana Jiráska, paní Němcové , paní Rettigové a spoustě dalších našich historiků a spisovatelů) jen a jen doporučit . Stejně tak, jak Jabkenice, kde vznikala ty nejnádhernější opery a díla pana Smetany.