Za ďábly do deštných pralesů Tasmánie přehled

15.01.2024

Velke zklamani :(
Cestopisum jsem propadl v mladi a stravil s nimi minimalne 15 let zivota. Australii a Oceanii miluji, takze mam (co vim) vsechny cestopisy z teto oblasti, ktere v cestine vysly. Bohuzel knih kupuju vic, nez stiham cist, takze se mi nejake hromadi - letos jsem z teto pomyslne hromady vytahl slibnou Tasmanii...
Jde o klasicky typ cestopisu, ve kterem autor proklada popis vlastniho cestovani mistopisnymi ci prirodopisnymi poznamkami. Takove cestopisy narod hltal v 19. stoleti (Korensky ad.), i pozdeji. U pana Petra by to taky fungovalo skvele, ale...
Vlastni putovani je docela nezajimave - historky se omezuji na brblani na adresu ostatnich spolucestujicich. Hned v uvodu autora prekvapi, ze s cestovkou jedou i deti ("To jsou na tom tak spatne, ze berou i decka?"), pak tuto skupinku (nazyvanou nejdrive Prazaci, posleze rodinka) neustale zminuje, kdyz mu vadi, jak navstevuji cukrarny a obecne preferuji jiny program, nez sam autor. Vytyka jim, ze se foti u kazde vyhlidky (nacez v knize je minimalne tucet fotek, na kterych je autor ci jeho zena - casto zcela bez pointy, treba s vyfocenym autem z pujcovny), ze se ztratili a ostatni na ne museli cekat (zcela bez sebereflexe autor popisuje, jak se sam ztratil na zacatku cesty a pomahali mu hasici) apod. Podobne dehonestujicne pusobi pasaze, kde kmentuje, jak vsechny zeny maji rady trpytive cetky a vune, jak se boji vody, jak neumeji anglicky, jak nechteji splhat na skaly, jak si neumeji vzit spravnou obuv apod. Podruznosti je, ze popis cesty a presunu obcas neodpovida chronologii... Budiz, to je autoruv pohled a jeho nahled na svet.
Po faktograficke strance nas autor krmi spoustou zajimavosti, napriklad popisuje rozmnozovaci cyklus kapradorostu, ci diverzitu kakaduovitych... Nejen v techto pasazich se vsak vyskytuje brutalne vysoke mnozstvi chyb, autor si plete faunu a floru, exponat a unikat, ale take systematicky chybuje v nazvech - napriklad me pobavil pussum (spravne possum), pandam (pandan), dolorit (dolerit), Habart (Hobart - prestoze v knize je i mapa) a podobne. Dost nestastny az urazlivy je preklad "stolen generation" jako "ztracena generace".
Dalsi doklady chybejici redaktorske prace (opravdu v tirazi zadna redakce neni uvedena) jsou opakujici se pasaze v textu a hlavne v zaveru neprijemne vysoke mnozstvi gramatickych chyb.
Zaskoceny jsem byl z fotograficke prilohy - autor je znamy fotograf, ale tahle kniha mu prilis dobrou vizitku nedela. Je v ni docela dost fotek zapujcenych od spolucestujicich, ktere povazuji za zdarilejsi (ostrejsi, zajimavejsi i kompozici). Snad autorovi selhala technika (dle data Vanoc cesta probehla na prelomu let 2011/12, kniha vysla v 2015).
Z precteni mam velmi neprijemnou pachut - pominu-li nesmyslne chyby (autor fotil v Sydney papouska "kralovskeho", s krasnym cervenym-zlutym-modrym zbarvenim, coz tento druh vazne nema) , hodne mi vadila ta "starecka" zatrpklost, se kterou neustale kritizoval chovani ostatnich. Ze zidle me opravdu zvedla historka, jak autor sikovne zaslapl stira, ktery ho malem bodl. Kdyby si ty informace o prirode nacital drive, vedel by, ze tasmansti i australsti stiri jsou medicinsky nezajimavi. Chlubit se takovym barbarstvim je opravdu hloupe.
Pred touto knihou jsem cetl "Vsechny cesty vedou do Santiaga". Nelze nesrovnavat laskavost, shovivavost a nadhled Ladi Zibury, cestovatele o dve generace mladsiho.

20.02.2018

Cestovní deníček českého turisty nedávné doby - není jasné, kdy tuhle velkou cestu ve skupině a s průvodcem autor podnikl (v každém případě Taipei-101 v té době byla ještě nejvyšší stavbou světa), doplněno o pár pěkných barevných fotografií. Titul klame, protože Tasmánii je věnován jen zlomek knihy, hodně času se tráví na Twaj-wanu a poté v Austrálii v malém úseku Melbourne-Sydney.
Vhodné pro cestovatele do stejných končin, pokud si odmyslím pár překlepů, hrubek v češtině a velkou faktickou chybu na zadní obálce, kde se dočtete, že v Tasmánii žije vakovlk. Ten byl ale naneštěstí dávno vyhuben a rozhodně na něj "nenarazíte", ani tam ani jinde...