Záhada jihlavského podzemí aneb Čí rozmar prožíváme? přehled

27.02.2025

Uf, tohle mi dalo zabrat víc, než jsem čekal. Knihu jsem si sehnal, jelikož mám od dětství tuto záhadu rád a výpověď z první ruky od někoho, kdo se v 90. letech toho šílenství okolo "Jihlavského ducha" přímo zúčastnil, vypadala jako něco, co musím číst. Čekal jsem střízlivý, možná lehce tajemný popis událostí, ale ten se nakonec dostavil opravdu ve velmi malých dávkách.

Drtivá většina knihy je subjektivní a těžce uchopitelná introspekce autorky, která filozofuje na téma "co se tam dole asi tak děje", přičemž jí nestačí mantinely světského světa. Autorce bych křivdil, kdybych to označil za EZO bláboly, i když i takto myslící lidé se v knize objevují. Bohužel to, jak se snaží autorka záhadu interpretovat, chápe asi pouze ona sama a celé to působí, že využila psaní pro terapeutické účely. V knize není vůbec vysvětlena autorčina motivace (je zde spousta náznaků, ale nic konkrétního), čeho se vlastně snaží dosáhnout a bez její specifické optiky, je to bohužel celé velice nezáživné. Kdo je fanouškem různých senzibilů, psychotroniků a všemožné jiné duchařiny, nejspíš si v tom něco najde. Člověku s materialističtějším vidění světa se bude zdát, že se tam vlastně vůbec nic neděje.

Kdybych neměl tuto záhadu v oblibě a kdybych trochu nesoucítil s autorkou, která si očividně něčím prošla, šlo by hodnocení ještě výrazně níž.

25.05.2023

Knížku jsem si kdysi sehnal ze dvou důvodů: sbírám literaturu o podzemí všeho druhu a v Jihlavě už nějaký pátek bydlím. Takže proč si nepřečíst nějaké informace o "atrakci" našeho města.
Jedná se o zbeletrizovaný popis záhadných událostí v jihlavské svítící chodbě. Je sympatické, že příběh nepíše nějaký veleslavný záhadolog, ale řadová průvodkyně, která spolu s ostatními kolegy má nejvíc zkušeností jak s vlastními záhadnými jevy, tak s celým humbukem kolem. Autorka tu civilním stylem popisuje události předcházející bombastické reportáži TV Nova, její vlastní natáčení a to, co pak krátce po ní následovalo.
Samotnou reportáž jsem si po přečtení knížky po 25 letech znovu pustil (viz https://www.youtube.com/watch?v=mQWh8Oc0kDU) a můžu říct, že to na mě nyní působí opravdu směšně a manipulativně. Osoba Stanislava Motla je pro mě navíc naprosto nedůvěryhodná a dost kontroverzní. K záhadným událostem před natáčením můžu jen říct, že sám jsem v podzemí zažil několik podobných situací (pohybující se stíny, světelné jevy, podivné zvuky atd.), kterým jsem ale nikdy nepřisuzoval nadpozemské příčiny. K tomu autorka bohužel sklouzla, a tak se tu rozepisuje o záhadné energii a tajuplných bytostech, což je pro mě za hranou. Velká část knížky mi přišla navíc nudná. V podstatě celou dobu se tu různé postavy jen dohadují, co to vlastně viděly.
Mnohem zajímavější než vlastní záhada je to, co způsobila mezi lidmi - kolik přitáhla různých záhadologů, psychotroniků, ufologů, astrologů, šarlatánů a bláznů všeho druhu, kteří si tu chtěli potvrdit svoji víru, nebo se jen zviditelnili. A tak se vyslovují hypotézy, točí se virgulemi, malují se automatické kresby - a samozřejmě spousta lidí na tom pěkně vydělává. Průvodci tu pak za úplatu vodí různé existence a senzacechtivou veřejnost na tajuplné místo a Jihlava tak má (vedle ZOO) konečně nějakou pořádnou turistickou atrakci.
Dnes po letech, i když se ještě výjimečně v bulváru objeví senzační zpráva o záhadných tvářích, které někdo rozezná ve skvrnách na zdech nebo podlaze, záhada jihlavského podzemí postupně bledne.