Žalář nejtemnější přehled

Díky bývalé kolegyni vím, jak těžký život je s chorobným žárlivcem (směla pouze do práce, nesměla navazovat s muži oční kontakt - musela se dívat pouze do země, když už si mohla vzít sukni, tak jedině ke kotníkům). Až po jeho smrti, až v téměř 70 letech, si poprvé vyšla na kafe s kamarádkou. Vždycky jsem si říkala, co je tohle za život.
Olbrachtova krátká novela nám dává nahlédnout do hlavy právě takového nemocného žárlivce, přičemž zjistíme, že i jeho život je v podstatě psychické peklo. V případě komisaře Macha ještě umocněné jeho náhlou slepotou a nevědomostí, co se kolem něj děje.

"Teď jsem slepý, Jarmilo. Rozumíš, co to jest, chtít hádanku, které nebylo možno rozluštit všemi smysly, řešiti teď pouze sluchem, zoufat si nad tajemstvím šustotu tvého šatu, vrznutím dveří, barvou tvého hlasu a tichem, které na mne křičí? To jsou muka, Jarmilo. Muka moje a muka tvá, neboť i tobě bude se mnou těžko."

"Ale marno se zbaviti myšlenek. Malý náraz stačí, aby se nanovo řítila halda šedého kamení a on, tvrdohlavý těžař, aby do ní opět bořil ruce a rozdíral si je o hrany ostrého štěrku."

(SPOILER) Pozoruhodná kniha, jejíž pointou je, že oním nejtemnějším žalářem je láska, která totiž podle hlavního hrdiny zřejmě nevyhnutelně (alespoň pro něj) s sebou přináší žárlivost a znamená ztrátu svobody. Brilantně vystavěné drama, kdy se hlavní hrdina postupně propadá do své paranoie, že manželka Jarmila využívá jeho slepoty a podvádí ho. Svou bezmezně milující ženu, která se o něj jakožto slepce stará, tak přivádí k zoufalství a jejich manželství se dramaticky rozpadá. Zajímavé úvahové pasáže, zejména v rozhovorech penzionovaného komisaře Macha se studentem Králem, s nímž se nakonec společně odstěhují na venkov, aby zde hospodařili na statku. Jinými slovy je to o mužském tápání ve věcech lásky a z něho plynoucí potřebě naplnit svůj život prací...