Zamořená léta přehled
Stanislav Kostka Neumann
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/173866/bmid_zamorena-leta-173866.JPG
3
8
8
Ani v "zamořených letech", v nejsmutnějších pěti letech poslední války, neztrácel básník melodii víry, ani v hrozivém napětí šeptaných slov útěchy neumlkly jeho písně a nezachvěly se pochybami. Neumann věřil v spravedlivé rozřešení. Nežil se zavřenýma očima, viděl a vyzpíval hrůzu fašistického násilí a vraždění, ale znal také cestu, po níž vedla náš lid komunistická strana a dovedl ji ve svých básních z těchto let přesvědčivě vyslovit a ukázat. Tato kniha vyznívá v jediný ucelený zpěv víry a pobídky k boji, vyslovený jasně i v podobenstvích.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zamořená léta. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zamořená léta v seznamech
| v Přečtených | 9x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Knihotéce | 4x |
| v Chystám se číst | 2x |
Autorovy další knížky
| 1950 |  Kniha lesů, vod a strání |
| 1990 |  Proč nejsem komunistou |
| 2000 | Dějiny ženy |
| 1897 | Satanova sláva mezi námi |
| 1954 | Domove líbezný |
Knihu je třeba číst bez předsudků a bez výkladu "co tím chtěl básník říci" na záložce. Proč hledat ve všem nějakou symboliku? Autor ji může do svých děl ukrývat, čtenář ji může či nemusí hledat. Navíc je tu riziko, že čtenář si verše vyloží zcela jinak, než autor zamýšlel. Z básní s přírodní tématikou jasně vysvítá, že autor krajinou opravdu chodil a měl ji rád. Úvodní velmi působivou Jívou nasadil SKN vysokou laťku, kterou však už dále nepřekonal. Úroveň jednotlivých básní je dost kolísavá, některé i vzbuzují úsměv: "Místa posvátná i tady jsou, kaple, hrady, historické míle. Selský povoz před tvou hospodou. Na něm pytel z republiky Číle." (Krajina svět), nebo "Zředěný třesk se do ticha vpil rychle. A pak už nic, jen svatý noční klid. Až ráno v šest se z dálky šine zpychlé vrčení busu pro dělnický lid." (Pohlazení). Básně mají zpravidla závěr s optimistickou nadějí do budoucna. Tu naději autor dle svého politického přesvědčení viděl v pracujícím lidu "Veselostí zkřehlých svět se zatřese: Pracující všech zemí, spojte se!" (Pracujícímu netřeba války), či dokonce: "... nedej nám čekat, nedej nám hnít: pod křídly Moskvy chceme žít." (Jen otevřít oči). Těžko říci, jestli a jak by se básníkovy názory změnily, kdyby se života pod křídly Moskvy dožil.