Zatím dobrý: Mašínovi a největší příběh studené války přehled

10.09.2024

Je pro mě těžké napsat něco, co by už nebylo napsáno v anotaci nebo komentářích ostatních čtenářů. Kniha je opravdu monumentálním dílem, skutečnou románovou kronikou rodiny Mašínových. Neumím si představit, kolik práce si autor musel dát se zjišťováním faktů a jejich následném sestavení do takto sevřeného celku.

Kniha je velmi podrobná, ale ne na úkor čtivosti. Popisuje osudy mnoha lidí, ale takovým způsobem, že se v nich čtenář dobře orientuje.

Nechci tu vyjadřovat své pocity, názory a úvahy o bratrech Mašínových, to sem podle mého názoru nepatří. Dovolím si pouze napsat, že tato kniha může lidem významnou měrou pomoct seznámit se s jejich příběhem a lépe tak pochopit jejich činy a pohnutky, pokud se nechtějí pouštět do literatury faktu. Já osobně jsem zvolil obojí a musím přiznat, že jsem v románu nenašel nic, co by faktům odporovalo.

Jediné, co mohu knize vytknout, je neobvyklý autorův styl. Dlouho jsem si nemohl zvyknout na to, že je celý odstavec tvořen jedním souvětím s deseti čárkami. V některých pasážích jsem si nebyl jistý, co jimi chce autor vyjádřit, některé na mě působily nepatřičně, jako např. minikapitola o Zátopkových.

I přes tyto výtky mohu knihu jedině doporučit. Zejména těm, kteří mají hlavu otevřenou a chtějí se o Mašínových něco dozvědět.

13.08.2024

Po přečtení Kunderovy biografie, která mě bavila a líbil se mi styl Novákova psaní, jsem si říkal, že zkusím jeho další knihu. Když jsem pak zjistil, že románově zpracoval příběh bratrů Mašínů, což je příběh, který vzbuzuje kontroverze nejen napříč společností, ale i napříč mou rodinou, nebylo na co čekat. Román jsem poslouchal načtený z Českého rozhlasu, zpracování bylo skvělé a mohu ho doporučit.

Tušil jsem, že by příběh skupiny okolo Mašínů nebyl kompletní bez dodání kontextu spočívajícím v příběhu jejich otce. Je mu věnován velkorysý prostor, a to naprosto po zásluze. A víte, já se ani nedivím, že takto silná osobnost vychovala své syny tak, že byli ochotni bojovat a zemřít za svou věc. Ono totiž tou "jejich věcí" nebyl jejich prospěch, ale touha po svobodě.

Cesta, kterou museli absolvovat, aby svého dílčího cíle dosáhli, byla neuvěřitelná, a stejně neuvěřitelné bylo štěstí, jako při ní měli. Až neskutečně a až moc románově působí například popis schovávání v lese, při kterém stál policejní pes Josefu Mašínovi na zádech, popis přestřelky v nádražní hale v Uckru nebo to, jak sovětský voják neviděl (nebo nechtěl vidět) Josefa Mašína visícího na vagonu S-bahnu na dohled od západního Berlína.

Diskutabilní a "kontroverzní" jsou tak vlastně spíš jen prostředky, které skupina použila pro dosažení svého dílčího cíle. V jejich představách se jednoznačně jednalo o cíl pouze dílčí, tím hlavním cílem bylo osvobodit Československo od komunistické nadvlády a vytrhnout ho ze sovětského područí. A byla - eufemisticky řečeno - neostýchavost při použití střelných a chladných zbraní neodpovídajícím prostředkem? V době, kdy byla za naprosto zjevně smyšlené zločiny odsouzena a popravena Milada Horáková, Záviš Kalandra a další naprosto nevinní lidé? V době, kdy se ještě houpala oprátka, na které byl oběšen Rudolf Slánský a bylo zřejmé, že se komunisté neštítí vůbec ničeho a jsou ochotni střílet i do vlastních řad? V době, kdy strávil Ctirad Mašín v uranovém lágru rok a půl a on, stejně jako Josef, si prošli mučením StB? Upřímně si myslím, že nebyly.