Zátiší přehled
Josef Karel Šlejhar
Obsahuje povídky Lakomec, Jumr se vrátil a Pobuda. Tři prózy Zátiší jsou příkladnou ukázkou Šlejharova vzníceného vidění, jemuž pod skly mysticismu narůstají všední fakta a události do obrovitých a někdy až násilně groteskních obrazů. Svým vidinám zpuštění obětuje nejednu pravděpodobnost líčeného děje, třebaže zkušenostní podklad tvoří jádro každé práce. Knižně vydal Zátiší po prvé Josef Pelcl 1898 s umělecky zajímavou obálkou českého Němce Emila Orlika. V zadumaném starci, okolo jehož ztýraného těla se ovíjí trnité houští, jest spatřovati nejen ohlas pesimistického výhledu Šlejharova, nýbrž i kus dekadentní nálady dobové, jež nutkala kresebně zvládnouti bezútěšnou nicotu žití. Časopisecky byl vydán Lakomec v Zábavních listech XII (1890) a Pobuda s původním názvem Modrák, v beletristické příloze Času 1896, č. 1. (z poznámek z knihy 1930).... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zátiší. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zátiší v seznamech
| v Přečtených | 3x |
| v Knihotéce | 2x |
| v Chystám se číst | 1x |
| v Chci si koupit | 1x |
Část díla
- Jumr se vrátil 1930
- Lakomec 1930
- Pobuda 1896
Autorovy další knížky
| 2008 |  Kuře melancholik |
| 1989 | Vteřiny duše |
| 1980 | Příběhy o lidech a zvířatech |
| 1972 | Zátoka smrti |
| 2017 | Cvrček mého krbu |
Knížku Zátiší jsem našla na chalupě a poslední dobou mne baví číst staré knihy, které nikdo číst už zřejmě nebude.
Představuji si, zda je někdy někdo četl, protože, některé jsou senzačně zachovalé, jako by je nikdo nikdy nevzal do ruky.
Tahle knížka mne překvapila jak svým slohem, tak i těmi těžkými povídkami (těžká nálada v nich obsažená).
Je to psané českým jazykem, řekla bych z roku 1890... I když je knížka vydaná 1930 asi to svědčí o tom, že ten text nikdo neupravoval k soudobé češtině :-)
Asi nejlépe ze všech se mi četl Lakomec, byl svižně napsaný, hezky to odcejpalo :-)
Ty dvě další povídky už byli pomalejší, hodně se tam popisovaly pocity, duch té doby, nálady lidí i krajiny. I ta nálada těch povídek byla temná.
Povídky se snažili předat jistý vzkaz.
Ale jsem moc ráda, že jsem si je přečetla. Je to skoro jako archeologie v knihách :-)
Líbí se mi ta představa, že vyhrabete starou knihu, která už pro nynější lidi není tak zajímavá, že ji přečte aspoň jeden člověk a zbude po ní komentář a o čem je :-)