Zázračná imunita přehled

20.11.2023

Pokud jako já milujete skutečné příběhy lidí, tahle non-fiction kniha o imunitě je jich plná. Navíc jsou perfektně zasazené do kontextu.
Ne vždy může autor polopaticky nebo zjednodušeně vysvětlovat procesy, které probíhají na buněčné úrovni našeho těla. Pomáhá si příběhy. Čtenář díky nim pochopí, co se v buňkách nebo s buňkami děje a proč. Jak imunita reaguje, když třeba sníme banán nebo když se řízneme do prstu. Co je horečka, co zánět atd.
Díky knize zase o něco lépe pochopíme vlastní tělo a hlavně podstatu naší imunity. Snáze se vcítíme do člověka s autoimunitním onemocněním. Nahlédneme do procesů v jeho těle a jak se navenek projevují.

Jeden z nejzajímavějších poznatků, které si z knihy odnáším, je tento:

Imunitní systém není zbraň, jak občas z mnoha stran křičí marketingové kampaně, obzvlášť teď na podzim. Taky posilování imunity není to pravé ořechové poselství, kterým se řídit. Podle vědců válečná metafora prostě nefunguje nebo přinejmenším není úplná.

Jak to tedy s imunitou je?

Podle této populárně-vědecké knížky náš imunitní systém usiluje o balanc. Vyváženost. Harmonii.

Pro dobré zdraví například potřebujeme cizí organismy, které žijí na nás a v nás, včetně miliard bakterií obývajících naše střeva.

Autor si mě získal metaforou a trefným propojením slov tělo a festival:

Píše, že uvnitř našeho těla je to jako na festivalu. Otevřené slavnosti pro všechny. V našem těle je šrumec. Všude se to hemží buňkami. Krev proudí. Chemické látky se uvolňují a přemísťují. S pohybem, teplotou, věkem, myšlením, náladou nebo nemocemi se podmínky mění. To všechno šifruje náš genetický kód.

Miliardami buněk na festivalu se proplétají buňky imunitního systému. Jsou jako údržbáři a pracovníci odklízející odpadky. Opraví lešení, když se něco poškodí nebo naruší. Taky jsou jako špioni, kteří sbírají data. Hledají vetřelce, patogeny. Když je potřeba, přivolají hasiče.

Moc mě bavila zlatá nit dějin lékařství, kterou je celá kniha protkaná. Do knihy perfektně zapadá a čtenáři dodá kontext a cenné souvislosti. Např. největší pokroky v imunologii přišly až s AIDS.

Věda je odjakživa plná fascinujících názvů a příběhů, jak vznikly:

Jako #názvotvůrce mě zaujalo, jak vzniklo pojmenování receptoru typu Toll (anglicky Toll-like receptors) coby parťáka naší vrozené imunity. Díky genu Toll naše tělo pozná, jestli se setkalo se škodlivým virem či bakterií a má jej nechat být, nebo zneškodnit.

Když vědkyně Ch. Nüsslein-Volhardová tento gen objevila, zajásala:

„Das ist toll!“

Přeloženo z hovorové němčiny: „To je super!“ nebo „To bylo vskutku úžasné!“.

Toll totiž v němčině znamená úžasný, divoký, skvělý. Gen pojmenovali po jejím zvolání.

Jak chytré!

Objev z půlky 90. let 20. století odhalil základ naší vrozené imunity.

Kdo ví, možná si těch 12 a půl hodiny knížky poslechnu za pár týdnů nebo měsíců ještě jednou. Ať žije vyvážená imunita! Ani moc silná, ani moc slabá.