Zbojníci: Historický obraz ze XVI. věku přehled

Od slezského buditele, soudce, spisovatele a politika JUDr. Františka Slámy. Ke zbojnické tematice se Sláma vrátil v románě Zbojníci, kde je patrný velký pokrok v románové technice, kompozici, pojetí i stylu. Slámův poslední román vypravuje o neutěšených sociálních poměrech ve Slezsku 16. století, kdy poddaní často prchali do lesů a hor ke zbojnickým tlupám, u nichž hledali vysvobození z feudálního útlaku a zlepšení svého sociálního postavení. Sláma zde přesvědčivě ukázal, jak tehdejší zbojnictví a loupežnictví, které se v 16. a 17. století, ale ještě i v 18. století silně rozmáhá také ve Slezsku, zvláště v jeho hornatých a lesnatých oblastech, roste ze sociálních poměrů a často z nesnesitelných podmínek, v nichž poddaný selský lid byl nucen žít zejména v chudých, neúrodných horských oblastech. Proto také autorovy sympatie stojí plně na straně zbojníků, jako vždy jde Sláma i zde s lidem a lidem jsou pro něho zde především tito vyvržení a vydědění psanci tehdejší společnosti. Slámovi zbojníci nemají však nic společného s hrdými a zpupnými odbojníky Schillerovými; liší se také od bojovných lapků Jiráskových. Jsou to dobráčtí a mírní Laši a Valaši, kteří loupí, přepadají a vymáhají výkupné jenom proto, aby se uživili. A nakonec zase jenom oni těžce doplácejí na své zbojnictví, když na své vlastní kůži zakoušejí krutost tehdejší justice v ponurých mučírnách a chladných kobkách. Sláma se tentokrát ke knize připravoval neobyčejně důkladným studiem archívním i kulturně historickým. Vychází také z kulturně historických podrobností, z jednoduše, ale výrazně načrtnutých postav, z realistické charakteristiky doby, prostředí a krajiny; to všechno se stává nyní jádrem knihy a jenom jako spojovací dějové pásmo se tu proplétá historie lásky bohatého magnáta Pražmy k dceři chudého vladyky Jakartovského. A také v milostné historii vítězí tentokrát snaha o psychologickou pravdivost nad lákavou možností štastného konce, který by jistě lépe hověl čtenářským zálibám. Ještě více než v dřívějších Slámových románech ustupují tu hlavní hrdinové do pozadí; celou koncepcí své poslední knihy Sláma zcela jasně naznačuje, že za hybnou páku dějin nepokládá vynikající jedince, ale prostý lid. Román tím dostává výrazně kolektivní charakter. Nosnými pilíři děje, který se odehrává zčásti na Opavsku, zčásti v Beskydech, na Ondřejníku a Javorníku ve zbojnických úkrytech, jsou jednak drobné figurky z tehdejšího měštanstva - Moc, nestatečný kožišník Čapek, klevetivý lazebník Jelito a hýřivý farář Siebenlot, jednak sám zbojnický kolektiv. Psáno r. 1916.... celý text