Zelený muž přehled

Typický horor. Tedy přitažený za vlasy a odtržený od reality, ale to se od tohoto žánru očekává. Knihu jsem četla především kvůli tematice zeleného muže, nenechte se však mýlit, zelený muž tohoto příběhu je na hony vzdálený zeleným mužům na konzolách a svornících středověké architektury a vlastně by byla chyba očekávat, že se v podobném příběhu objeví. Sirotkův zelený muž je spíš příšera komiksového typu - postava nadlidské velikosti, s nepřirozeně namakanými svaly na ramenou, s obrovskými zuby a nějakým tím mechem a kůrou na povrchu těla. Průměr, kterému nahání body hlavně regionálnost (kdo nemiluje Šumavu, že?). Trochu mi to připomnělo "Rituál" Adama Nevilla, tam byl jakýsi pradávný bůh rovněž zredukován na nadpřirozeného vetřelce, který však na rozdíl od toho Sirotkova zabíjel ze své vlastní vůle, zde se ho autor snaží spíše ředstavit jako oběť. Dialogy postav byly nepřirozené, se spoustou frází, které češtině nejsou vlastní, jakoby přeložené z angličtiny, celou dobu čtení o Nikolině rodině jsem měla dojem, že autor ve skrytu doufá, že se podaří knihu vydat i v zahraničí a proto zcela opomíjí vývoj před rokem 89 (v celém příběhu to vypadá, jako by Nikolina rodina byla stále majitelem všech těch domů a šumavského průmyslu), jména se do doby po válce moc nehodí (Filip, Linda) a našly by se i další nelogičnosti. Například zelený muž je sice postavami v příběhu ztotožňván jakoby s keltským dávnověkem, ale sešit návodů na jeho magické ovládnutí pochází od Razvana Obretina, jakéhosi rumunského mnicha (jakého vyznání vlastně? v Rumunsku je to co se víry týče celkem mišmaš). Souvislost mi nějak uniká, pokud tedy souvislost nemá být založena na tom, že své zápisky ukryl v šumavské jeskyni. Nezaujalo.