Země kožešin přehled

18.03.2023

Jedna z mých neoblíbenějších verneovek, která ani po třetím čtení neztrácí své kouzlo. Úžasný popis polárních krajin a přežívání dlouhé polární noci, které ve skutečnosti muselo být neuvěřitelně nudné, ale ve Vernově nesmírně romantizovaném podání by člověk měl chuť to alespoň jednou zkusit. Postavy zajímavé, jakkoli tradičně dost ploché, byť je škoda, že nebyl trochu více využit Thomas Black (astronom) zprvu se zdálo, že to bude zase klasický verneovský šílený vědec, který s plnou vážností pronáší, že by Měsíc klidně hnal k soudu, kdyby si dovolil se neukázat v den očekávaného zatmění Slunce, ale později téměř zmizí.

(Pozor, níže drobný spoiler.) Země kožešin je také velmi pěknou sondou do toho, jak v 19. století probíhal lov kožešinových zvířat, a v knize nechybí dnes těžko představitelné pasáže o hromadném vybíjení v podstatě všeho, co má čtyři končetiny a dá se zpeněžit jako módní doplněk. Přesto mi navzdory neúčastnému a ryze pragmatickém líčení těchto věcí nepřipadalo, že by to samotný autor schvaloval, jak naznačují pasáže o takřka úplném vybití některých druhů (bizoni). Nejgeniálnější na celé knize je ovšem zvrat bohužel nesmyslně vyžvaněný v obsahu výše a jeho následky, respektive snaha osadníků s nastalou situací vypořádat. Trochu to připomíná klasický mem s tikající bombou. A zajímavé je také pozorovat, jak se jedna myšlenka z děje Země kožešin (ano, ta souvisejícím s oním zvratem) stala později základem pro jiného autorova románu.