Žena ve vaně přehled

15.06.2024

(SPOILER) Jak hodnotit útlou knihu složenou z 33 kratinkých povídek? Začnu tím, že povídky jako literární útvar nemám vůbec ráda. A v této sbírce jako kdyby se předvedly všechny moje výhrady v ostrém světle.
Skoro bych řekla, že na mě nejhůř působilo právě to, jak řemeslně dobře byly napsané. Každá, nebo skoro každá mě chytila od první věty, zaujala, postavy se mi dostaly pod kůži, a potom… Konec, padla, jdeme domů. Jako směs prvních kapitol většího útvaru, jimž chybí pokračování. Uvažuji, co mi tyto krátké úryvky textu měly dát. Nesměřovaly k žádné zastřešující pointě, bylo jich příliš mnoho příliš krátkých, takže v důsledku splývaly. Sotva rozehrály partii, už zbaběle prchaly v dál, takže jsem měla chuť prchnout taky.
Čtivost dostávala na frak právě z důvodu, že mě nic netáhlo kupředu. Ihned po dočtení se jednotlivé příběhy slily v šedivý guláš. Nepřispělo k tomu ani lehce afektované popisování všedních záležitostí – o tom si nemusím číst, toho mám běžně nad hlavu. Obehraná klišé, rádoby objevná moudra, tklivý patos, hodně šovinismu.
Abych jenom nenadávala, zhruba ve čtvrtině případů jsem se bavila. Strašák, Drobní ptáčci v županu, Dopis z malého sídla, Emilka a Na útěku se mi líbily. Kufr považuji za nejlepší, lehce mysteriózní a opravdu neotřelý. Auto jako lesní roh taky. Na druhou stranu se v povídce Déšť autor pokusil předstírat ženské uvažování, akorát mu chlap trčel z každého písmenka. A socialistická ušmudlanost z celé sbírky.
Pěkná obálka.

Opět miloučké povídky, možná o maličko lepší, když ve vaně byl muž....;-)

"Člověk by nikdy neměl odcházet bez rozloučení, když něco končí."