Ženy Asie a Afriky v boji za mír a svobodu přehled

10.09.2019

Tuctová komunistická propagační brožura psaná partajním žargonem, ve které se to jen hemží všehoschonými imperialisty, úderníky a vlastenkami.
Za zmínku stojí:
1)v knize vydané Ministerstvem informací a osvěty ČSR v srpnu 1949 je vložena mapa Asie, na které je vyznařena Čína pouze jako území 18 provincií - tj. Vlastní Číny, přičemž jsou v ní vedle Číny zakresleny na území dnešní ČLR další čtyři samostatné země: Mandžusko, Vnitřní Mongolsko, Sinkiang a Tibet. Mapa dále obsahuje jako další samostatnou zemi i Mongolsko. Námořní hranice na jihu je na mapě vedena hned za ostrovem Chaj-nan a nezahrnuje tedy Paracelské a Spratlyho ostrovy.
2)Kniha je dost mizerně napsaná - spousta tvrzení si odporuje. Jednoznačne nejmizernější je kapitola o Severní Koreji. Překvapivě téměř neuvádí Kim Ir Sena a veškeré dobové výmysly o jeho bojích proti Japoncům jsou shrnuty do podivné věty, že "V oblasti Kimir Sen bojovaly ženy i se zbraní v ruce." Podobně absurní je konsatování, že severní polovině 20 milionové Koreje bylo dosaženo elektrifikace 77% obyvatel tím, že již 43 360 rodin má elektrické světlo. Při nejlepší vůli to vychází na několikasetčlenné rodiny.
3)Kniha si dost odporuje navzájem, jednak v rámci kapitol, a jednak mezi kapitolami. V kapitole o Severní koreji líčí, jak trpěli za Japonců, v kapitole o jižní koreji naopak líčí, jak je hospodářská situace o mnoho desítek procent horší než před válkou a za války (tedy za Japonců!).
4)Samozřejmě jsou tam na mnoha místech u Vietnamu i Koreje zcela ignorovány a neuváděny skutečnosti o tom, že se daná území stala za války nezávislými (na jaře 1945 Vietnam), či naopak byla integrována jako součást Japonska (Korea). O tom, že korejci sloužili v armádě, jejíž řádění je líčeno v kapitole o Číně tam není ani slovo. Samozřejmě ani slovo o tom, že sovětský svaz v té době ignoroval žádosti o pomoc Vietnamu a sázel spíš na komunistickou stranu Francie, která byla v té době v koaliční vládě, která vedla Indočínskou válku.
5)Z dnešního pohledu je absurdní, jak bájí o tom, jaké bude v ČLR sociální zajištění a práva dělníků(na ty je dnešní kapitalismus tvrdý), v ve Vietnamu dostupné školství (i dnes je tam placené a školy nejsou pro všechny), a to i pro menšiny (horské kmeny jsou na tom hůř než před vládou komunistů), a jak líčí utrpení jihokorejců, kteří z hladu chodí do lesů okusovat kůru a hledat kořínky (dnes běžná zkušenost obyvatel KLDR). Hold soudruzi v Praze nevěděli, že soudruzi v jiných zemích se vydají jinou cestou a opravdu se nebudou namáhat legitimovat svou vládu kupováním podpory dělníků a chudiny drahými sociálními opatřeními.
6) je velká otázka,jak moc jsou uváděné statistické údaje pravdivé, ale ačkoliv se u snad každé země konstatuje, jak tam ženy trpí nejvíc na světě, jsou mezi nimi značné rozdíly. V Íránu uvádí dětskou úmrtnost 90% (zkoušel jsem to ověřit a bylo to patrně cca 8,5%. Při 90% procentní úmrtnosti by navíc asi jen obtížně docházelo k víc než 2% růstu počtu obyvatel ročně, který tehdy byl), zatímco v Egyptě jen 15,2%.
Všechny popisy jsou velmi emotivní a propagandistické, a jen těžko ověřitelné. Egypt z nich ale vychází nejlépe. Žádný z údajů patrně nelze bez dalšího ověření brát moc vážně,
7)z dnešního pohledu je zajímavé tvrzení, že v Jižní Africe je 30% obyvatel domorodého původu nakaženo pohlavními chorobami. Pro srovnání dnes tam má 30-50% HIV . Problém s vysokým výskytem pohlavních chorob je tam již od 2. poloviny 19. století


Celkově není kromě té mapy moc důvodů, proč to číst. Kniha je informačně slabá a často zmatená.