Ženy v islámu versus ženy v židovsko-křesťanské tradici: Mýtus a realita přehled

07.12.2024

Cílem publikace je vyvrátit mýtus o misogynním islámu. Autor v 15 tematických kapitolách (od prvotního Evina hříchu, přes postavení ženy u soudu, při rozvodu, majetková práva, mateřství, vdovství až po hidžáb a polygamii) ukazuje, že islám je v teorii k ženám spravedlivější než Bible nebo rabínská tradice. Srovnává je s koránským textem a sunnou.

Argumenty většinou uvádí pádné, ale jak už to tak u podobných textů bývá, argumentaci vždycky podřizuje náboženskému přesvědčení. Třeba sunnu vybírá dost selektivně, jako by žádné misogynní hadísy neexistovaly. Vůbec se nezabývá třeba hadísy o tom, že žena je stvořena z křivého žebra, proto na ni muž musí být hodný; nebo o tom, že žádný lid, který vede žena, nemůže prosperovat; nebo další o tom, že ženy tvoří největší část obyvatel pekla. Nejsou to přitom žádné pochybné hadísy, jsou uvedené v uznávané sbírce al-Buchárího, kterou jinak autor sám cituje. Zároveň se taky někdy vyhýbá otázkám, jejichž odpovědi by nemusely podpořit islámskou vizi společnosti. Např. v případě mnohoženství. Na světě je jistě víc žen než mužů, a proto může být polygamie dobrý nápad, ale co když je to někde obráceně (což skutečně je)?

V epilogu přiznává, že islámské země jsou daleko ideálu, neboť jednak se nikdy neodklonily od předislámských tradic, jednak se nechaly příliš ovlivnit Západem. A končí trochu rozporuplnou výzvou k dialogu, k vzájemnému poznávání a výrokem, že „něco je v současné společnosti úplně špatně“ a naopak „něco je na islámu správné a je čas to zjistit“.